V Dánsku mohou ulehnout na Říční postel Olafura Eliassona

Kodaň - Světoznámý dánský výtvarník islandského původu Olafur Eliasson má první sólovou výstavu v dánském věhlasném Muzeu moderního umění Louisiana. Svou instalací Říční postel se Eliasson snaží poukázat na vztah mezi přírodou a uměním. Konceptuálně navíc zapadá do netradičního muzejního prostoru na severním pobřeží země, kam návštěvníci jezdí asi čtyřicet minut z hlavního města.

Olafur Eliasson vystavuje v Dánsku (zdroj: ČT24)

„Proč je to tady lepší než venku?“ nadhazuje Eliasson otázku, proč autor obvykle venkovních instalací tentokrát svou práci umístil pod střechu. „Protože venku to považujeme za samozřejmost. Když to berete jako samozřejmost, jako byste to ani neviděli,“ vysvětluje. V muzeu je i tak slyšet šumění vody a místnost je obložena kameny. Výtvarník ji totiž proměnil v pomyslnou přírodní místnost.

Výstava je rozdělena do tří částí. První a nejrozsáhlejší Říční postel, dále sekce promítání Eliassonových výtvarných snímků Movement microscope, Your embodied garden a Innen Stadt Aussen. Triptych zavírá tzv. Model Room.

Mystické, působivé, impozantní. S takovými přívlastky si v souvislosti s tvorbou sedmačtyřicetiletého designéra pohrává tisk. Tahle expozice jeho ostatní sice připomíná svou rozsáhlostí (má 1 500 metrů čtverečních), jinak je ale velmi tlumená a intimní, v souznění s louisianským okolím.

Eliasson si obvykle hraje s vodou, světlem, kombinuje materiály. Už dvacet let tvoří ve svém berlínském studiu, kde zaměstnává zhruba třicítku architektů, inženýrů a kutilů. Pomáhají mu s jeho vědecko-výtvarnými experimenty, které pak umísťují ve veřejném prostoru. „Není to o tom, jak něco dělám, ale proč. Proč neustále něco vytváříme?“ Eliasson si nepřestává klást otázky.

V New Yorku se proslavil třeba vodopádem v přístavišti. V roce 2008 tu stékal z výšky pětatřiceti metrů. Instalace vyšla v přepočtu na 320 milionů korun a zapsala se jako jedna z nejdražších venkovních výstav v metropoli. Londýnskou Tate Modern pro změnu ohromil zvlhčovači, které rozprašovaly mlhu z cukru a vody, aby ji následně prozářil stovkami lamp. Návštěvníci pak procházeli jako malé černé stíny v masivu žlutooranžové barvy. Výstava se stala senzací roku.