Co je herec schopen udělat pro volské oko?

Praha - Pracují od pondělí do neděle, po večerech i o svátcích. Musí do práce, i když jsou nemocní. Jak těžké to mají herci za svými maskami? Říše zvířat v pražském Studiu Hrdinů naznačí mnohé - o manipulaci, rutině nebo nechutenství z profese.

„To, co se odehrává v téhle hře, všichni tak nějak známe. Herci se chtějí realizovat a chtějí samozřejmě i uznání,“ domnívá se herečka Gabriela Míčová, že autor Říše zvířat Roland Schimmelpfennig dobře zná prostředí, o němž hru napsal.

Je o hercích účinkujících šest let v představení, které nesnáší. Ztvárňují zebru, lva, antilopu, marabu, krokodýla a cibetku. Objeví se ale režisér a s ním naděje a také boj o příležitost být obsazen do nového představení. Do rolí toastu, kečupu, pepře, volského oka nebo solničky se ale jeden z nich nevejde…

„Kam až si posunete hranice a budete dělat třeba i něco, co je pro vás nedůstojné a co vlastně dělat nechcete, jenom proto, abyste se neocitli v nějaké nejistotě?“ pokládá jednu z otázek inscenace její režisérka Kamila Polívková. Postavám se jejich role zažírají pod kůži - a kvůli kořisti, kterou je nová práce, se k sobě chovají jako zvířata. Hra tak ukazuje i odvrácenou stranu herectví.

„Diváka nezajímá, že jste nemocný nebo že vám někdo, když to řeknu hloupě, z blízkých zemřel. Prostě máte večer představení, ve kterém hrajete nejzábavnějšího člověka na světě,“ popisuje jednu ze stinných stránek, jež se ukrývají pod světly reflektorů, herec Jiří Černý. „Anebo hrajete v představení, které bytostně nemáte rádi, protože zkoušení probíhalo jinak, než jste si představovali, nezkoušíte s lidmi, s nimiž byste chtěl - a to představení hrajete pak pět let,“ doplnil Černého kolega z Říše zvířat Jiří Štrébl.

Hra současného německého dramatika byla poprvé uvedena v Berlíně před sedmi lety a je druhou částí autorovy Zvířecí trilogie. V pražském Studiu Hrdinů je první novinkou této sezony, premiéru měla na konci srpna. Nejbližší repríza je na programu 28. září.