Soudce je poctivý – ve filmařině i klišé

Čtyřicet dva let seděl soudce Joseph Palmer v soudní síni, lidi mu věřili a on nekompromisně udával tón spravedlnosti v zapadákově Carlinville ve státě Indiana. Teď sedí na lavici obžalovaných, chtějí mu přišít vraždu prvního stupně a jeho syn, úspěšný advokát Hank Palmer, tomu asistuje z první řady.

Tenhle elegantní žralok soudních síní Hank patří v Chicagu ve své branži k nejlepším, protože je vzdělaný, mazaný a cynický, zná všechny právnické kličky, triky a podpásovky a nebojí se je používat. Pravidelně totiž zastupuje movité viníky (nevinní si ho nemůžou dovolit), provařený póvl, který tahá z bryndy, a jenž mu cvaká horentní sumy za to, že se postará, aby se nedostal do zasloužených tepláků. Má na to patřičné vzdělání, žaludek, okoralý charakter i talent – má z toho luxusní dům, fáro a manželku s prdelkou roztleskávačky před maturitou. A všichni jsou spokojení, všechno je, jak má být, až na ženu, která mu zahnula, takže jí do rozvodu dovolí akorát tak zalévat hortenzie. Ale potom mu přišla zpráva o úmrtí mámy, proto vyrazil do rodné díry v Indianě, ze které kdysi zdrhnul za lepším a kam se už nikdy nechtěl vrátit. Čekali ho tam dva bráchové, jedná stará láska a táta, který ho dlouhodobě nemusí, takže předpokládal, že se dlouho nezdrží. Nemohl tušit, že v tomhle se proklatě mýlí.

Soudce Joseph Palmer patří k nezpochybnitelným místním autoritám, jež jsou respektovány, a kterým je nasloucháno. Zrovna teď toho ale začíná mít plné kecky, protože mu zemřela žena, kterou miloval, na krku má dvaasedmdesát unavených let, neléčenou rakovinu ve čtvrté fázi a docela čerstvě vraždu místního hajzla, o které neví, zdali ji opravdu nespáchal. A tak mu zbývá už jen Bůh a naděje, že tenhle soudní spor nepohřbí jeho doposud bezúhonnou pověst a nepošpiní život. Teď sedí vedle rakve, v níž spočívá tělo ženy, která mu porodila tři syny, a ani on netuší, že k sobě nakonec (možná?) přivine toho nejméně milovaného.

Soudce je především příběh těchto dvou mužů, zarámovaný soudním procesem, rodinnými traumaty a jejich zarputilými egy.

Nic nového neznamená něco špatného

Na to, že „trademarkem“ režiséra Davida Dobkina jsou komediální opusy stylizované jako akční komedie (Rytíři ze Šanghaje), romantické komedie (Nesvadbovi) či rodinné fantasy komedie (Santa má bráchu), se tentokrát odvážně pustil do čistokrevného dramatu a vůbec mu to nedělá potíže. Ne že by do provařeného žánru soudního dramatu přinesl něco zásadně nového, ne že by obohatil rodinné drama o další dimenzi, a ne že by prolnutím obou těchto formátů vytvořil něco převratně objevného, co tady ještě nebylo. Ale odvedl poctivou, neodbytou filmařskou práci, kterou evidentně umí, soustředěnou režii, jež z průměrného scénáře, plného klišé a očekávaných zvratů, doluje možné maximum a evokuje pocit staré dobré rukodělné filmařiny v klasickém střihu.

K slušnému řemeslu se pak přidává excelentní casting, který jak v soudních, tak i rodinných dramatech zpravidla sehrává klíčovou roli. Dominuje v něm soustředěný, nepřehrávající a přesný obhájce viníků Hank Roberta Downeyho jr., jenž i v minimalistickém projevu dokáže nalézt potřebný výraz a ví, že v téhle provinční soudní síni vede nejdůležitější spor svého života, který by neměl prohrát. Jeho protějškem je drsná houžev, táta Joseph v zachmuřeném podání hollywoodské legendy Roberta Duvalla, který po celý život pronášel soudy a vydával rozsudky, tvrďák doma i v soudní síni, jehož není snadné obhajovat ani mu dělat syna.

Soudce / Robert Downey Jr., Robert Duvall
Zdroj: Warner Bros.

Jejich konzistentní sólo pak zdobí propracované figury z druhého sledu, především na proces sveřepě koncentrovaný žalobce Billy Bob Thornton (který umí slušně zatopit pod kotlem), zaláskovaná Vera Farmigaová i oba Hankovi bratři – Glen robustního Vincenta D'Onofria a mírně infantilní Dale Jeremyho Stronga.

Soudci nepláčou

Návrat ztraceného syna má sice v Dobkinově maloměstském aranžmá k Lukášovu evangeliu hodně daleko, ale je v jiné rovině vlastně také o něčem, co se podobá prozření, odpuštění a toleranci. A také o emocích, o spoustě projevovaných i potlačovaných citů, mezních situacích na hraně a šanci, že k sobě (skoro) vždycky můžeme nalézt nějakou cestu. Jestliže se to povedlo cynickému Hankovi a zaťatému Josephovi, tak snad máme také nějakou šanci.

Navzdory opulentní stopáži je Soudce pohodově koukatelným spektáklem, byť by možná neškodila eliminace některých přidávaných motivů, které mají spíše ornamentální charakter a více méně jen nostalgicky dokreslují prostředí a brzdí tempo, nežli by skutečně významně posouvaly děj. Redukce stopáže je sice pro autora něco jako bolestné pouštění žilou, ale tomuhle Soudci by evidentně neublížila. Stejně jako o něco sofistikovanější a méně melodramatický a předpověditelný závěr jako odměna pro ty, kteří došli až sem. Tenhle poctivě odvedený snímek neuráží, neuspává a nenudí, ale navzdory melodramatické pointě vás nechává spíše v klidu, a to i ve chvíli, kdy by jedno oko nemělo zůstat suché.

THE JUDGE / SOUDCE. USA 2014, 142 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: David Dobkin. Scénář: Bill Dubuque, Nick Shenk. Kamera: Janusz Kaminski. Hudba: Thomas Newman. Hrají: Robert Downey Jr. (Hank Palmer), Robert Duvall (Joseph Palmer), Vera Farmigaová (Samantha), Leighton Meesterová (Carla), Billy Bob Thornton (Dwight Dickham), Sarah Lancasterová (Lisa), Vincent d´Onofrio (Glen Palmer), Jeremy Strong (Dale Palmer), Emma Tremblayová (Lauren). V kinech od 23. října 2014.