Praha - Jan Zrzavý - malíř, grafik, ilustrátor a scénograf, jehož reprodukce na zdech školních tříd jsou v živé paměti generací studentů, se stal spoluzakladatelem českého moderního umění. V osobnosti zamlklého, možná až podivínsky působícího muže s plnovousem a proslulou čepičkou, se spojovalo spirituální založení a narcismus. V mládí se Zrzavý, který zemřel 12. října 1977, rozhodoval mezi několika profesemi: toužil malovat, zvažoval možnost psát básně či herectví.
Zemřel český malíř Jan Zrzavý
Umění studoval soukromě, na pražskou Akademii výtvarných umění se totiž neúspěšně hlásil čtyřikrát. Vojtěch Hynais dokonce rodičům Zrzavého vzkázal, že by bylo vůbec lepší nechat syna vyučit zahradníkem. Zrzavý se narodil 5. listopadu 1890 v Okrouhlicích u Havlíčkova Brodu. Studoval na pražské UMPRUM, z níž však byl po dvou letech vyloučen. Spíše než formální vzdělání proto měla na Zrzavého vliv možnost navštěvovat pražské výstavy a obrazárny.
Velký význam pro něj pak mělo setkání s českým průkopníkem kubismu Bohumilem Kubištou v roce 1911. Během života byl Zrzavý členem řady uměleckých skupin, počínaje sdružením Sursum, přes Spolek výtvarných umělců Mánes, až ke skupině Tvrdošíjní. Zrzavého dílo prošlo složitým vývojem od secesního symbolismu a expresionismu k meditativní malbě. Typické pro něj je pak časté opakování motivů. K nejznámějším dílům patří Údolí smutku z roku 1908, kubisticky pojaté Zátiší s konvalinkami (1913), nebo návštěvou Bretaně inspirované Spící lodě z poloviny třicátých let.
První velkou výstavu měl Zrzavý v Topičově salonu v roce 1918, o pět let později už stál na vrcholu. V roce 1928 ale prodělal těžkou tvůrčí krizi a s malbou chtěl úplně skončit. Umělecké a životní kotrmelce čekaly malíře po druhé světové válce. V roce 1947 se stal profesorem malby, oficiální doktrína socialistického realismu ho ale vyloučila z dalších výstav, jeho dílo bylo pokládáno za nerealistické a formalistické. V roce 1965 byl nakonec jmenován národních umělcem.
Zrzavý se neoženil. Celý život se snažil vyrovnávat s homosexualitou, kvůli níž na něj valná část okolí hleděla skrz prsty. Zemřel 12. října 1977 v Praze a i přes vetché zdraví se dožil 86 let. Pochován je ale na hřbitově v Krucemburku na Vysočině, kde léta žil. Nedlouho před smrtí své dílo věnoval Národní galerii (jedná se o více než 100 obrazů a 1500 kreseb).