V posledních desetiletích pokročil výzkum dinosaurů mílovými kroky. Jsou nezpochybnitelně popsány stovky druhů, další tisíce jsou odhadovány. Změnil se také základní pohled na význam dinosaurů. Oproti původní představě, že šlo o nevydařenou evoluční větev, jsou dnes jednoznačně pokládáni za velice úspěšnou skupinu živočichů, která významně dominovala nad ostatními druhy. Své dinosaury má i České republika, jak dokazují tři nálezy z relativně nedávné doby. Hostem Profilu z 15. února byl Vladimír Socha, autor knih o dinosaurech. Ptala se Patricie Strouhalová.
„Dinosauři odsunuli vývoj člověka o miliony let,“ říká Vladimír Socha
Odkdy se datuje vaše láska k dinosaurům?
Je to vlastně celoživotní zájem, od mých tří, čtyř let.
Co vás na nich fascinovalo ve čtyřech letech a co vás na nich fascinuje teď?
Zpočátku to byla hlavně fascinace pradávnými světy především na ilustracích Zdeňka Buriana, které podněcovaly moji fantazii. Vždycky říkám, že jsem chtěl vidět ještě dál za ten kopec, který namaloval. Co se tam odehrává? Co tam žije za zvířata? Postupně se to transformovalo do odbornějšího zájmu o dinosaury jakožto velmi úspěšnou a fascinující skupinu pravěkých obratlovců.
V čem je pro nás výzkum dinosaurů stále důležitý? Co nám může ještě pomoci odhalit, objasnit?
Toho by bylo hodně. Za posledních zhruba dvacet let se poznatky o dinosaurech ne zdvojnásobily, ale v podstatě zpadesátinásobily. Přibylo ohromně mnoho jak nových druhů, tak znalostí o nich. Předchozí tvrzení, že to byla skupina odsouzená k zániku, evoluční omyl přírody, se tak úplně obrátila. Dnes víme, že to byla jedna z nejúspěšnějších skupin živočichů vůbec. Dinosauři vládli pevninám naší planety asi 170 milionů let a byli skutečně jedinou dominantní skupinou obratlovců (s výjimkou jejich příbuzných, kteří ale brzy vymřeli). A savci, naši předkové, živořili v jejich stínu. Dinosauři tak odsunuli vývoj člověka o mnoho milionů let a v podstatě, až když na konci druhohor, před 65 miliony lety, vymřeli, mohla se rozběhnout radiační evoluce savců na plné obrátky.
Kolik druhů dinosaurů v současnosti vlastně známe? A kolik jich podle vás máme šanci ještě nalézt?
Čísla se liší autor od autora. Většina paleontologů odhaduje, že žilo několik tisíc až několik desítek tisíc druhů dinosaurů. Možná že to ale byly i stovky tisíc.
Dnes známe asi šest set až osm set takzvaných platných, validních rodů dinosaurů, které byly popsány a o jejichž právoplatnosti nepochybujeme. Před sto lety jsme jich znali možná tak sto padesát. Je ale také spousta druhů, které jsou popsány na základě velmi zlomkovitého materiálu (článek prstu, jeden zub apod.). U těch samozřejmě nevíme, jestli to byly samostatné, dosud neznámé druhy, nebo jestli ty zkameněliny patří už dříve popsaným druhům.
S jejich pojmenováváním určitě problém nemáte, narozdíl ode mě. Podle čeho vlastně dostávají svá jména?
To je různé. Pro vědu začali být dinosauři pojmenováváni od dvacátých let devatenáctého století. V té době dostávali běžná jména na základě svých fyzických rysů a anatomických zvláštností. První dva popsaní dinosauři jsou tedy megalosaurus (z řečtiny, velký ještěr nebo velký plaz) a iguanodon (leguání zub). V poslední době těch názvů přibývá a objevují se nové kategorie slov. Například jde o názvy z nářečí místních indiánských kmenů, typicky v Argentině z jazyka mapuče, kde jsou názvy jako mapusaurus a podobně. Někdy se objevují názvy z mytologie dané oblasti, jako je například mahakala z Mongolska nebo jobaria ze severní Afriky, což jsou nějací démoni a legendární místní tvorové. Dinosauři tedy už dávno nejsou všichni pravěcí plazi, jejichž jméno končí na saurus.
Jací dinosauři byli objeveni na území Čech? Jak vypadá česká dinosauří stopa?
Dnes máme tři prokazatelné nálezy dinosauřích fosilních pozůstatků z našeho území. Byly nalezeny dvě stopy. První byla objevena v devadesátých letech, je to asi čtrnácticentimetrová tříprstá stopa menšího masožravého dinosaura. Dlouhý mohl být tak dva metry, byl to pravděpodobně štíhlý predátor, který lovil malé obratlovce, a žil v hodně suchém až pouštním prostředí, které tady panovalo v období svrchního triasu, asi před 215 miliony lety. Tato stopa pochází z pískovcové desky z lomu od Devíti Křížů u Červeného Kostelce.
Z té samé desky pochází i druhá stopa, která byla ovšem objevena loni v botanické zahradě v Praze. Patří býložravému, pravděpodobně ptakopánvému dinosaurovi možná ze skupiny ornitopodů nebo takzvaných heterodontasuaridů. To byla zvláštní skupina poměrně primitivních dinosaurů, o které toho mnoho nevíme.
Ale to nejvýznamnější je nález z roku 2003. Jde o stehenní kost, také ornitopodního býložravého dinosaura, příbuznému zmiňovanému rodu iguanodon. Byl to menší, tři až čtyři metry dlouhý býložravec, který byl jakousi trpasličí formou dinosaura. Žil před 95 miliony lety, kdy už začínala svrchní křída, a je tedy mnohem mladší než původci těch dvou stop. Žil asi v menších skupinách v takovém ostrovním prostředí, protože v té době bylo naše území zalito mělkým mořem.
Podle obrázků, které můžeme různě vidět, byli dinosauři někdy i několikabarevní. Z čeho se usuzuje, jakou barvu měli?
Z 99,99 procent je to jenom fikce. Je to na autorovi, jak se říká, na paleoartistovi. Pouze u dvou druhů čínských neptačích druhohorních dinosaurů byla dešifrována barva podle analýzy neuvěřitelně dobře zachovalých zbytků melanozomů, buněk, které v jejich opeření vytvářely barvy. V roce 2010 tak paleontologové zjistili, že jeden z nich, sinosauropteryx prima (v překladu první čínské ještěří křídlo), asi metr dlouhý dravý dinosaurus, měl oranžovobíle žíhaný ocas a žil asi před 125 miliony lety. Ten druhý byl asi 160 milionů starý dinosaurus jménem anchiornis huxleyi a měl pravděpodobně podobnou barvu jako náš datel. Byl černý s bílými proužky a červenou chocholkou na hlavě. Je neuvěřitelné, že po 160 milionech let dokázala dnešní věda rozluštit barvu takhle pradávných živočichů.
Kdybyste se mohl posunout v čase, v kterém období a u kterého dinosaura byste chtěl být a proč? Třeba kvůli jeho inteligenci.
Kdyby to šlo, podíval bych se do jakéhokoliv období, kdy žili dinosauři. A z hlediska inteligence by byl asi nejzajímavější troodon formosus (zraňující zub). To byl menší, asi tři metry dlouhý dravec, který měl mozkovnu v poměru k velikosti těla asi šestkrát větší než dnešní krokodýli, jak bylo spočítáno (jde o takzvaný encefalizační kvocient). Tito dinosauři byli pravděpodobně inteligentní jako jejich dnešní příbuzní papoušci nebo krkavcovití ptáci. To jsou nesmírně inteligentní zvířata, v laboratorních podmínkách dokonce dokážou vyrábět i jednoduché nástroje. Takže je možné, že někteří dinosauři byli ve světě jinak poměrně méně inteligentních tvorů určitými šampiony. Určitě by bylo zajímavé je pozorovat zaživa.
Vladimír Socha (*1982)
Pedagog, popularizátor paleontologie a archeologie. Vystudoval Pedagogickou fakultu UHK, v současnosti studuje doktorský studijní program na Přírodovědecké fakultě UK. Učí přírodopis a dějepis. Přednáší pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích. Jeho hlavním zájmem je paleontologie (tématika dinosaurů), historie (období pravěku a starověku) a biologie (vertebrátní zoologie). Je autorem čtyř knih o dinosaurech (Úžasný svět dinosaurů, Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů, Dinosauři od Pekelného potoka, Po stopách dinosaurů).
(redakčně kráceno)