„Je potřeba hájit demokratické principy,“ říká Miroslav Patrik.

Kozel zahradníkem? Tak o něm psali novinové titulky začátkem září. Je fakt, že je osobou paradoxů. Na jedné straně bojuje léta za to, aby dálnice D8 co nejméně poznamenala České středohoří, na druhé straně se od 1. září stal externím poradcem ministra dopravy Víta Bárty. Vydělá si tím až 40 tisíc měsíčně. Stále vede se státem 15 žalob, ani jednu nestáhl a tvrdí, že kdyby Bárta porušil zákon, žaloval by i jeho. V pořadu Před půlnocí z 27. října s Miroslavem Patrikem hovořila Pavla Pilařová.

Pane doktore, jak jezdíte do práce? Co je Váš nejoblíbenější dopravní prostředek?
Samozřejmě do práce v Brně jezdím na kole a druhý dopravní prostředek je chůze. Ale pokud se bavíme o mém angažmá na Ministerstvu dopravy, tak tam jezdím vlakem, protože mám různé slevy, a také vlak je nejpohodlnější a nejlepší jízda z Brna do Prahy. Řidičský průkaz mám už od 80.let, ale snad si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy řídil.

Auto máte?
Auto nemám, protože ho nepotřebuji.

Před půlnocí

Jste také koordinátorem akcí celostátního významu jako je například Den bez aut. Vám ta auta celkem „leží v žaludku“, že?
V rámci organizace Děti země v devadesátých letech vznikl program Doprava a řešilo se, kdo to bude dělat. Tak jsem to chtěl zkusit. A toto téma už mi jaksi zůstalo. Je tomu už dvacet let.

Myslíte si, že je vůbec možné, aby lidé silně omezili jízdu autem a aby využívali třeba ty prostředky, které využíváte vy?
Asi ano, protože do budoucna automobil se bude muset omezit, protože docházejí zdroje, takže je to spíš otázka velkých peněz, kdy se člověk už nabažil automobilu a chce změnu, nebo to může být pohodlnost, protože jezdit vlakem je daleko pohodlnější a bezpečnější. Navíc já jsem individualista a nemám rád hromadnou dopravu, takže tramvají třeba nejezdím vůbec.

V rámci Klubu za udržitelnou dopravu se věnujete právě problematice dopravy ve vztahu k životnímu prostředí. Myslíte si tedy, že ta doprava je udržitelná?
Snahy existují. Příkladem může být například Švýcarsko, které jako aktivista slyším neustále, kde vytvořili mýtný systém v tom smyslu, že kamiony mají prostě smůlu, a pokud chtějí projet Švýcarskem, tak mají velké poplatky, takže snaha švýcarské vlády je dostat náklad na železnici. Pokud tedy stát chce, železniční dopravu může preferovat. Bohužel u nás se stalo to, že jsme se stali takovou evropskou křižovatkou. Je snaha vybudovat hustou dálniční síť, přestože jsme na počátku devadesátých let zdůrazňovali, že je lepší znesnadnit průjezd Českou republikou poplatky, ale bohužel „betonová lobby“ má v ČR větší váhu, takže se staví obrovské dálnice na úkor výstavby železnic. Nová trať zde nebyla viděna snad třicet let. Žádné nové tratě zde v podstatě nevznikají.

Berete si příklad například z Dánska, kde je kolo dopravním prostředkem číslo jedna? Málokdo tam má auto vzhledem k vysokým daním, které tam jsou právě na auta.
Jsou státy, kde preference alternativních způsobů dopravy je vysoká, samozřejmě Dánsko nebo Holandsko se mohou pyšnit tím, že preferují cyklistickou dopravu ve městě. Ve velkým městech by tento druh dopravy měl být prioritní, i když v ČR má převahu hromadná doprava. Ale jakmile vyjedete do malých měst, zjistíte, že lidé z pohodlnosti raději sednou do auta a mají pocit, že bez něj se člověk nikam nedostane. Ve správné kombinaci kola, vlaku se i zde dají podniknout zajímavé výlety i bez auta.

Myslíte si, že tyto příklady ze zahraničí jsou aplikovatelné na naše poměry?
Ano. Měly by se zvyšovat poplatky za parkování a zároveň snižovat plochy na parkování a snažit se, aby ta auta spíše parkovala mimo centrum, nebo aby lidé ve městech vůbec nekupovali auto, protože v tom městě jej nepotřebují.

Toto je také otázka budování cyklostezek. Jak to ale na radnicích vypadá? Je vůle budovat nové cyklostezky?
Vznikla národní strategie cyklistické dopravy v roce 2005. Je to tedy dokonce součástí vládního zájmu státu, že se mají budovat cyklistické stezky i tzv. cyklotrasy v krajině, ale i městské cyklopruhy. Já osobně preferuji cyklostezky pro dopravu, ne pro turismus. Ve městě je cyklista znevýhodněn za prvé lidmi, kteří chodí po chodníku, kteří nemají rádi cyklisty a na druhé straně automobilisty, mezi kterými se cyklista proplétá. Je zde ještě veliký dluh, i když existují vlaštovky jako je Olomouc nebo Břeclav. Jestliže nabídnete infrastrukturu, cyklisté se vždy objeví.

Od září jste poradcem ministra Víta Bárty a zároveň vedete se státem až třicet soudních sporů. Myslíte, že ministr vám nabídl tuto pozici, aby si Vás nějak koupil?
To já samozřejmě nemohu říct za něj, ale při našich rozhovorech jsme se dohodli, že při stavbách nových silnic je potřeba vyvažovat i to hledisko ekologie, a jelikož já už v tomto oboru působím dvacet let, tak mám rozsáhlé zkušenosti nejenom s dopravními stavbami. Takže asi proto padla volba právě na mě. Pro něj je asi důležité, aby člověk, který působí na druhé straně, mohl odhadnout i rizika těchto staveb a upozorňovat na to, jaké chyby tam jsou, a zároveň upozornit na varianty, které jsou levnější pro ČR.

Bereme-li to zcela hypoteticky, a ministr Bárta si Vás tedy chtěl koupit. Mohl byste nějak využít ve svůj prospěch toho, že mu děláte poradce?
Zatím jsme v této spolupráci na začátku. Poskytuji mu analýzy některých těch sporných staveb, jako byla dálnice D8 a pak jsou tady silniční stavby na jižní Moravě. Takže výhoda je v tom, že on může přímo získat informaci ode mě. A já mám zase výhodu v tom, že nemusím ty naše informace posílat přes úředníky, kteří s nimi tak dobře nepracují. Ale dostáváje přímo ministr a on může jako nadřízený orgán.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Nebude u Vás toto platit, tedy to, že jste se zaprodal?
Toto musím i já hodnotit s nějakým odstupem. Zatím je to tak, že ty informace, které já poskytuji, ministr vítá, řada třecích ploch se eliminovala, spoustu informací zase získám já efektivněji a rychleji. V demokracii si musí politici uvědomit, že i veřejnost má právo na podílu na rozhodovacím procesu, a pokud se tato práva porušují, tak se mají občané právo soudně bránit. Jak dokazují Děti země, tak ta naše úspěšnost je kolem 80 procent výhry u soudů. Moje úloha je právě upozorňovat na ekologická, právní nebo věcná rizika různých staveb, které já řeším nebo s kterými se na mě obracejí občané. Musím také tvořit jakýsi filtr, aby k ministrovi nepřicházela naprosté marginální záležitosti. Pro mě je důležité systémové hledisko, aby se občané mohli svých práv domoci. Aby se mohli účastnit rozhodovacích procesů a případně se soudně bránit. Politický vliv by zde neměl připadat v úvahu.

Hovořilo se také o dvojitém agentovi v souvislosti s tím Vaším poradenstvím. Cítíte se tak i po těch dvou měsících nebo jste si našel tu svou parketu, kde se cítíte jistě?
Já jsem to ironicky replikoval tak, že jsem trojitý agent, ale pokud bych to měl vzít vážně, tak moje funkce je taková, že mám říct lidem a obcím, jaké jsou jejich možnosti řešení problému, a je potom nanic h jakou cestou vydají. Nedělá mi potom problém říct ministrovi, taková jsou rizika, škála variant je taková, je na Vás, jak se rozhodnete. Takže kritika, že já bych měl obhajovat politiku vlády je nepřiměřená, protože já jsem poradcem na úzkou oblast, čímž logicky nemůžu hájit veškeré aktivity celé vlády. Moje snaha je věci v oblasti dopravy a životního prostředí ovlivnit spíše tím ekologickým směrem.

(redakčně kráceno)

Miroslav Patrik

-Český přírodovědec a aktivista v oblasti ochrany životního prostředí

-vystudoval geochemii a ložiskovou geologii na Přírodovědné fakultě v Brně

-v roce 1989 byl spoluzakladatelem občanského sdružení Děti Země

-v současné době je jeho předsedou

Vydáno pod