Sociální demokracie se chce zbavit Miroslava Šloufa

Minulý týden jej předseda ČSSD Jiří Paroubek vyzval k odchodu ze strany poté, co Šlouf připustil kontakty s loni zavražděným kontroverzním podnikatelem Františkem Mrázkem. Paroubek rovněž tvrdí, že Šlouf udržuje „čilé kontakty s některými ministry za ODS a podle informací ČSSD je činný i ve vyjednávání o podpoře pro prezidenta Václava Klause v nadcházejících prezidentských volbách“. Šlouf se z minulosti zná s ministry zemědělství a dopravy Petrem Gandalovičem a Alešem Řebíčkem (oba ODS).

Šlouf, který byl hostem Otázek Václava Moravce, nevidí důvody, proč by měl opustit sociální demokracii. Nepřipouští, že by svými kontakty s kontroverzním Mrázkem mohl někdy sociální demokracii poškodit. Mrázka poznal někdy kolem roku 1996 jako významného podnikatele. Tehdy se s ním stýkaly desítky až stovky podnikatelů a politiků. Až po roce 1998 začal podle svých slov tušit, že Mrázek patří k podsvětí. Šlouf také odmítl nařčení, že podporuje Václava Klause v prezidentském boji. Nicméně on sám by v parlamentu zvedl ruku pro Klause. Švejnar je podle něj představitelem zahraničního kapitálu, který jednoznačně útočí na Českou republiku.

Paroubek se vůči Šloufovi kriticky vymezuje už dlouho. Začátkem letošního roku mimo jiné naznačil, že to mohl být právě Šlouf, kdo stál za kauzou kolem Michala Pohanky a Miloše Melčáka. Tito dva bývalí poslanci ČSSD umožnili současné koaliční vládě získat důvěru. Na jaře pak média psala o tom, že si Šlouf začátkem roku 2006 telefonoval s tehdejším policejním prezidentem Vladislavem Husákem. Podle Mf Dnes vyzradil Husák informace o připravované akci v kauze Biolíh a Šlouf pak varoval olomouckého lobbistu Františka Vybírala.

Šloufovo jméno se letos objevilo také v kauze údajné korupce kolem dodávek stíhacích letounů Gripen, kterou letos v únoru otevřela švédská televize. Podezřelá obvinění, která se mnohdy neprokázala, provází Šloufovo působení v posledních zhruba deseti letech. V roce 1996 byl například na výplatní pásce H-Systemu, stavebního projektu, ve kterém stovky lidí přišly o miliony korun.

Před sedmi lety se podle tisku dokonce tehdejší prezident Václav Havel obával, že se Šlouf snaží destabilizovat elitní policejní složky. Šloufovu snahu ovlivňovat personální rozhodnutí v policii nepopřel ani tehdejší ministr vnitra Václav Grulich (ČSSD). Ačkoli se v té době proti Šloufovi stavěli i někteří vrcholní představitelé ČSSD, jeho pozice ve straně byla silná až do odchodu Miloše Zemana.

Do sociální demokracie přišel Šlouf v roce 1994, nebylo to ale jeho první angažmá v politice. V roce 1975 vstoupil do KSČ, působil ve vedení Socialistického svazu mládeže a od roku 1981 byl 11 let poslancem České národní rady. Z KSČ vystoupil až v roce 1991 poté, co se přesvědčil, že „ta partaj je nereformovatelná“. Podle svých kritiků se ale nikdy nezbavil kontaktů na bývalé spolustraníky a stal se symbolem postupné infiltrace ČSSD bývalými komunistickými kádry.

Šloufova politická kariéra nabrala na obrátkách po volbách v roce 1996, před kterými přišel s nápadem na předvolební autobus Zemák. Po nečekaně úspěšných volbách do sněmovny si jej nový předseda sněmovny Zeman vybral za šéfa sekretariátu. V roce 1997 posloužil ČSSD výrazně tím, že jí pomohl získat osmimilionovou půjčku, jež straně pomohla překonat finanční potíže poté, co jí finanční úřad obstavil bankovní účty. Za půjčkou stál ostravský podnikatel Radim Masný, jemuž později Šlouf chtěl pomoci při řešení krize krachujícího Chemapolu.

V roce 1998 Šlouf Zemana následoval do vlády, kde získal vlivné postavení šéfa premiérových poradců. Na podzim 2000 se dokonce stal kandidátem ČSSD do senátu na Chrudimsku, získal ale jen deset procent hlasů a skončil už v prvním kole. Po odchodu Miloše Zemana z politiky po volbách v roce 2002 a nástupu Vladimíra Špidly se Šloufova pozice uvnitř strany zhoršila a on nakonec v dubnu 2003 opustil všechny stranické funkce včetně postu v Ústředním výkonném výboru ČSSD.