Výpověď řidiče: Po sarajevském atentátu nezůstalo žádné oko suché

Hrabě Harrach, který byl v roce 1914 majitelem zámku ve Velkém Meziřící, si Leopolda Lojku vybral jako svého osobního řidiče. František Harrach patřil mezi nejbližší přátele rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. „Hrabě Harrach byl požádán, aby se se svým automobilem účastnil sarajevských manévrů v červnu 1914. Leopold Lojka samozřejmě ve funkci šoféra. A právě v tomto automobilu při jízdě Sarajevem došlo k té osudné události,“ vysvětlil historik Tomáš Hartman.

Leopold Lojka pak zaznamenal své vzpomínky do pozoruhodného osmistranného dokumentu. V záhlaví stojí, že jde o zprávu z 28. června 1914. Lojka tu popisuje to, co se v tento den, v Sarajevu, odehrálo. Zatímco František Ferdinand d´Este směřoval se svojí chotí Žofií Chotkovou směrem do centra Sarajeva, na nábřeží stálo sedm atentátníků. Byl mezi nimi také Gavrilo Princip, ozbrojen byl poloautomatickou pistolí. V době sarajevského atentátu v roce 1914 nebylo Gavrilo Principovi ani 20 let.

První pokus o atentát nevyšel, následníka trůnu to ale nezabrzdilo

Když automobil projížděl špalírem lidí, zpozoroval Lojka na pravé straně chodníku dva mladé hochy, kteří na automobil hodili bombu. Ta ale vybuchla na zemi a posádce automobilu se zázrakem nic nestalo. O to více je ale nepochopitelné, že následník trůnu místo toho, aby svou cestu Sarajevem okamžitě přerušil, rozhodl se jet dál. Jak je z Lojkovy zprávy patrné, výbuch silně poškodil automobil, který vůz s arcivévodou následoval. Šestnáct lidí bylo zraněno. Výbuch zasáhl i tříposchoďovou budovu, přičemž bomba vyhloubila půlmetrový kráter.

Ze zprávy Leopolda Lojky:

Vycházejíce z radnice řekla její výsost k jeho císařské výsosti: „Franci, nejedeme dál, nýbrž nastoupíme cestu zpět domů.“ Jeho císařská výsost přemýšlel několik minut a zeptal se, zda byl atentátník zatčen a kdo je a učinil ještě poznámku: „To je jistě nějaký anarchista, prosím, aby mi byla potom podána bližší zpráva“. Obrácen ke své manželce řekl: „Sofie, jeď domů sama, já nemám žádný strach strachů“, načež její výsost hluboce rozechvěna, a jsouc v obličeji velmi bledá, odpověděla „Franci, já tě nenechám samotného a jedu s tebou.“

Lojka tedy pokračoval v cestě. V jednom okamžiku pak generál Oskar Potiorek Lojkovi přikázal, že má změnit směr. Lojka, který měl své tušení, poslechl, jak vzpomínal velmi nerad. Zastavil vůz, aby dal zpátečku.

Ze zprávy Leopolda Lojky:

Zastavil jsem auto, přehodil řízení na zpětný chod a chtěl jet zpátky. Náhle vyskočil ze špalíru, který tvořilo sarajevské obyvatelstvo, jakýsi mladý hoch, opřel se o záložní pneumatiku stojícího auta a vystřelil dvě rány. Vše bylo dílem jediného okamžiku, čemuž jsem bohužel nemohl zabránit. První rána zasáhla arcivévodu do krku, druhá střela šla skrze stěnu auto a vnikla její výsosti do břicha. Její výsost ještě řekla: „Franci, pečuj o naše děti,“ potom upadla do bezvědomí a klesla. Jeho císařská výsost vyňal ještě kapesník, držel ho na ústech, z nichž vycházela po kapkách krev, utřel se ještě a pak se zhroutil v bezvědomí.

Lojka pak co nejrychleji ujížděl, mezi špalíry vyděšených lidí, s bezvládným arcivévodou a jeho chotí k paláci Konak.

Ze zprávy Leopolda Lojky:

„Když jsem přijel ke Konaku, vyskočil jsem z auta a vynesl její výsost v bezvědomí do prvního patra (…) Arcivévoda byl také již vynesen nahoru a byl položen na divan v pracovně jeho excelence Potiorka….Hned nato se objevil domácí lékař jeho excelence Potiorka, který po důkladné prohlídce zjistil jen právě nastalou smrt u jeho císařské výsosti a po několika minutách konstatoval totéž u její výsosti. Bylo deset hodin 45 minut dopoledne. Jeho eminence římsko katolický biskup byl už tak zde a začal smutnou modlitbu. Všichni přítomní byli nejhlouběji otřeseni a žádné oko nezůstalo suché: odehrály se zde srdcervoucí scény, které nezapomenu, pokud budu živ.“

Následky atentátu jsou všeobecně známé. Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Do světového konfliktu se postupně zapojily další evropské země. Později dokonce také Spojené státy americké a Japonsko. Na otázku, jaká byla jeho motivace, Gavrilo Princip odpověděl, že nenávidí Rakousko. Byla to z jeho strany pomsta za křivdu, která byla, jak uvedl, spáchána na srbském národu. Jeho cílem bylo sjednocení Jugoslávie v jednotnou monarchii. Hlavní atentátníci Gavrilo Princip, Nedeljko Čabrinovič a Trifko Grabež – vzhledem k tomu, že nedosáhli ještě plnoletosti – byli odsouzeni k dvacetiletému těžkému žaláři. Čekala je Malá pevnost Terezín.

V samotce, kde byly katastrofální podmínky, se zhoršil i Principův zdravotní stav. Po dvou letech u Principa propukla tuberkulóza kostí. Byl přemístěn do nemocnice. V roce 1917 byl Gavrilo Princip takřka nehybný, zemřel 28. dubna 1918. Pár měsíců před rozpadem Rakousko-Uherska. Bylo mu teprve 24 let a vážil pouhých 40 kilogramů. Věznění nepřežili ani oba jeho druhové, hlavní atentátníci Nedeljko Čabrinovič a Trifko Grabeš… Jejich těla byla v roce 1920 exhumována a převezena do Sarajeva, kde jim, stejně jako dalším atentátníkům, bylo postaveno mauzoleum.

A jaké byly další osudy Leopolda Lojky? Po válce si ve Znojmě pořídil hospodu. Ta mu ovšem nevynášela. Odstěhoval se potom do Brna, kde v roce 1926 zemřel. V pouhých 39 letech. Až do konce svých dnů byl přesvědčen o tom, že kdyby tenkrát neposlechl rozkazu generála Potiorka, nešlápl na brzdu a jel dál, světový konflikt mohl odvrátit.