Fischer: Vláda měla šanci vyhnout se zvyšování DPH

Nepostihlo vás to, co tři kandidáty na prezidenta, tedy že byste doručil na ministerstvo vnitra potřebných padesát tisíc podpisů, ale neprošel registrací. Nebojíte se ale toho, že tito neúspěšní uchazeči budou hledat zastání také u Ústavního soudu a termín voleb by se tak mohl odsunout? Vyloučit to samozřejmě nemohu, i když atmosféře strašení, že budou volby odloženy, nepodléhám. Doufám, že volby proběhnou v řádném termínu, ale jsem připraven na jakoukoliv alternativu. Pro mě je důležité, aby Nejvyšší správní soud a případně i Ústavní soud rozhodly spravedlivě, a všichni, kteří mají námitky, ať se na tyto soudy obrátí.

V případě, že by byl posunut termín přímé volby prezidenta, reagoval byste nějak, žaloval byste někoho? Já bych se s tou situací určitě vyrovnal jinak. Nejsem příznivcem žalob a neviděl bych pro ně důvod.

Proč vlastně vůbec kandidujete na prezidentský post? Tak jako většina občanů této země nejsem spokojen se stavem české politiky a chci českou politiku změnit, vrátit do ní slušnost, obnovit důvěru lidí v českou politiku a obrátit politiku směrem k lidem.

Myslíte si, že má prezident dostatek nástrojů, jak toho může docílit? Má dostatek manévrovacího prostoru? Musí si ho vytvořit a přitom samozřejmě respektovat Ústavu. Musí změnit chování v politice, a to nejprve své – přijít s novým stylem komunikace, otevřít politiku občanské společnosti.

A vám připadá, že tomu tak doposud to není? Především jsem přesvědčen, že to (šance pro změnu - pozn. red.) je to, co politikovi nabízí přímá volba, z ní vyplývající mandát, z ní vyplývající legitimita a také podstatně větší odpovědnost.

Pracoval jste dlouhou dobu jako statistik, politik, poslední dva roky v bankovním sektoru. Ze které etapy budete případně čerpat zkušenosti pro výkon prezidentského mandátu? Můžu vás ujistit, že ze všech. Osobnost člověka se utváří od dětství výchovou, něco způsobí vzdělání, potom odborná dráha - ať už to bylo odborné působení ve statistice, nebo to, že jsem externě učil. Samozřejmě budu čerpat z působení předsedy vlády, z pobytu v politice, z mezinárodních kontaktů a v neposlední řadě budu určitě umět využít zkušenosti z působení v Evropské bance pro obnovu a rozvoj.

Když zmiňujete tuto banku; nejprve jste si vzal neplacené volno a pak jste měl rezignovat na post viceprezidenta. To jste už udělal? To už se stalo, čili to, co jsem slíbil, se splnilo. Žádná pootevřená vrátka k návratu nejsou.

O svém členství v KSČ mluvíte jako o etapě života, na kterou nejste příliš hrdý. Vytknul vám to někdo? Především jsem to mockrát vytýkal sám sobě. Byla to chyba, která se stala před více než 30 lety, lituji toho, poučil jsem se z toho a poté jsem dělal všechno pro to, abych se s tím svou profesionální drahou a celou svou činností vyrovnal a nějakým způsobem to vykompenzoval.

Cítíte díky tomu i jistý pokles morálního kreditu? Některé dotazy, které dostávám na besedách, jsou samozřejmě vyslovovány s takovým tónem a takovým způsobem, že vím, že tenhle člověk mě z těchto důvodů volit nepůjde.

S tím souvisí i otázka, zda by se o prezidentský úřad měl ucházet člověk s komunistickou minulostí. Víte, já si do přímé prezidentské volby nesu ze svého života úplně všechno, svoje ustrojení i členství v KSČ, nic netajím. Voličům nabízím i východisko, přicházím s programem změn, přicházím se svou odbornou erudicí a ať voliči v přímé volbě toto všechno potěžkají a pak rozhodnou.

Hodně dbáte také na to, že jste nestranickým kandidátem - na druhou stranu všichni v České republice vědí, že úřednickým premiérem jste se stal díky dohodě mezi ODS a ČSSD. Jaké máte vztahy s těmito stranami? Na začátku to nebyly jen ODS a ČSSD - byli tam ještě lidovci a zelení, ale to jen pro doplnění. Pokud jde o vztahy s ČSSD a ODS a s jejich vedením, označil bych je za korektní.

Jaké je vaše politické přesvědčení? Nerad se zařazuji do nějakého boxu mezi pravicí a levicí, řekl bych, že jsem ve středu, a dokonce se domnívám, že prezidentská volba nebude o konfliktu vpravo–vlevo. Bude to rozhodování, jestli si chceme ponechat tu českou politiku, ze které jsme tak zklamáni, nebo jestli voliči rozhodnou pro změnu.

Ale jako prezident přeci budete spolupracovat s vládou a ta je vždycky nějakého politického zaměření… Samozřejmě, kontakty dokonce budou muset být intenzivnější, než jsou teď. Při posuzování návrhů vlády se budu řídit věcnými kritérii a jsem člověk, který je natolik racionální, že si může osvojit návrhy, které přicházejí od pravicové vlády, dokonce o nich jednat i s opozicí, stejně jako návrhy opozice, a najít v nich to, co je podstatné.

Takže nejste nijak vyhraněný? V politice nejsem nijak vyhraněný.

V různých komentářích se často objevuje, že jste neutrální, možná nevyhraněný, a spekuluje se o tom, zda to děláte záměrně, abyste oslovil co nejširší spektrum voličů. Ona neutrálnost a nevyhraněnost – je to jenom zdání? To není nevyhraněnost, na škále v politickém spektru je to identifikace někde ve středu. Nejsem vyhraněně levicový ani pravicový, což vůbec neznamená, že na řadu otázek mezinárodní politiky, vnitřní politiky nebo ekonomiky nemám názor. To určitě mám.

Věříte ve vítězství? Věříte, že vaším dalším působištěm bude Pražský hrad? Každý, kdo vstupuje do prezidentské kampaně, by vám asi lhal, kdyby řekl, že jeho cílovou metou není dosažení této mety. Takže já si věřím.

Jeden z vašich sloganů zní „Slovo, které platí“. Je to to, na co voliče lákáte? Ano. Občas se mě voliči ptají „Které slovo?“ a já odpovídám „Každé slovo“. Ale chtete-li motto, tak to je „Změňme politiku“.

Jak probíhá vaše kampaň? Na billboardech jsme vás už viděli, zřejmě se potkáváte i s lidmi v rámci republiky… Setkávání s voliči považuji za podstatu kampaně. Mám různá setkání v divadlech, procházím se ulicemi měst i menších obcí, mluvím s obyčejnými lidmi i se starosty a právě na tom si vytvářím svůj politický program. Věřte, že program, který jsem zveřejnil v polovině září, mimo jiné odráží jejich názory a vychází z podhoubí dialogu s nimi.

Asi půl milionu korun jste utratil za cestu do USA, kde jste setkal s republikánským senátorem Johnem McCainem, českými krajany, vyfotil jste se s Henrym Kissingerem a vystoupil v CNN. Proč jste to udělal? Chce to český volič? Myslím si, že reprezentace České republiky patří k základním aktivitám českého prezidenta. Měl jsem za to, že by bylo dobré, abych si opatřil názory amerických protějšků na současný stav světové politiky. Jak vidí Evropu, jak vidí transatlantickou spolupráci, jak vidí roli Spojených států, jak se dívají na bilaterální vztahy s Českou republikou, a samozřejmě jsem jim říkal, jak tyto věci vidím já.

Zjišťování názorů je jedna věc, druhá pak je, jestli za to politik musí platit. Já jsem za to neplatil ani korunu.

Vy jste nespolupracovali s agenturou, která vám zajišťovala PR během toho, co jste cestoval po USA? Mně tam nikdo nezajišťoval PR v tom smyslu, že bych si platil setkání třeba s Henrym Kissingerem - i když už jsem to slyšel mnohokrát. Opravdu jsem si neplatil nic.

Takže suma půl milionu korun neplatí? Nebo to byly náklady na ubytování, cestu? Samozřejmě. A tak jako jiné náklady najdete i tyto na mém transparentním účtu, položku po položce.

S žádnou PR agenturou na straně Spojených států jste nespolupracoval? Ne, já mám svůj tým, své spolupracovníky. Ti tuto cestu připravili a připravili ji výborně.

Takže informace v tisku byly mylné? To tedy byly.

Kolik peněz chcete do kampaně investovat? Můj odhad zůstává mezi 20 a 30 miliony. Zatím jsme utratili 16 milionů – za inzerci, polický marketing, ale také za mzdy spolupracovníků. Je v tom zahrnuto vše.

Čtrnáct milionů jste dostal od podnikatele Tomáše Chrenka. Sám se vám ozval, protože se mu líbilo vaše působení v čele české vlády. Vy jste ani na okamžik nezaváhal, že byste tyto peníze nevzal? Nezaváhal. Nastavil jsem si parametry - dokonce ještě náročnější, než stanoví zákon - které spočívají v tom, že žádné peníze od žádné firmy, když peníze, tak od soukromé osoby a peníze po zdanění. Pan Chrenek se rozhodl vložit své peníze do veřejného prostoru, což je mimochodem věc, která je všude naprosto běžná, a vyhověl jak zákonu, tak mým, ještě přísnějším parametrům.

Ale může za to chtít nějakou protislužbu. Když jsme se viděli poprvé, tak jsem mu dal jasně najevo a on akceptoval to, že nejsem člověk, od kterého by se jakékoliv protislužby dočkal.

To jste mu řekl slovně, nebo máte podepsanou smlouvu, kde jste se domluvili, že proti těmto penězům není žádné plnění? Nebylo potřeba podepisovat žádný kontrakt. Vždycky budu postupovat tak, aby za to pan Chrenek žádné protiplnění neměl, a všechny kroky, které budu činit, budu činit veřejně, tak jako to dělám doteď.

Pak je tady také bezplatná pomoc od majitele agentury Médea Jaromíra Soukupa, člověka, který je dobře známou postavou českého politicko-byznysového prostředí. A právě od politicko-byznysových elit, které podle vás Česku dvacet let vládnou, jste se na jedné ze svých tiskových konferencí distancoval. Jde to dohromady? Pan Soukup působí jako bezplatný konzultant, jako člověk, který zná prostředí politického marketingu a umí poradit. Vídáme se tak jednou za týden, za čtrnáct dní. Agentura v tom nehraje žádnou roli.

Jaký je rozdíl mezi občanem Soukupem a majitelem agentury Soukupem? Vždyť je to tatáž osoba? Občan Soukup vystupuje jako soukromá osoba, jako konzultant, který se mnou konzultuje situaci na trhu, možnosti politického marketingu. To je všechno. Všechnu inzerci si opatřujeme napřímo, jeho agentura v tom nehraje žádnou roli.

A onen distanc od politicko-byznysových elit, jichž je pan Soukup součástí? To samozřejmě platí, na tom se nemění vůbec nic.

V tom případě se vrátím zpátky ke své otázce. Už jsem odpověděl: Pan Soukup je soukromá osoba, která mi bezplatně poskytuje tyto služby.

O panu Soukupovi se také mluví jako o jedné z klíčových zákulisních osob pádu vlády Mirka Topolánka, který právě vynesl vás do premiérského křesla, může v tom být nějaká souvislost, nebo je to čirá spekulace? To je nejen čirá spekulace, ale také velmi divoká.

Součástí vaší vlády byl ministr obrany Martin Barták, který v současnosti čelí obvinění z korupce v souvislosti s armádní zakázkou na nákup vozů Tatra. Jak byste vysvětlil, že jste měl ve svém kabinetu někoho takového? Musím zopakovat, že jsem si nebudoval firmu. Sestavení vlády byla dohoda mezi ODS a ČSSD a vy velmi dobře víte, že jsem se vůči některým jménům dovedl vymezit. Martin Barták byl nominant ODS, za tu byl do mé vlády vyslán. Toť vše.

A s tím nemáte problém? Zpětně s tím problém nemám. Okolnosti okolo něj vyšly najevo později a já bych jenom uvítal, aby byly poctivě a rychle dořešeny.

A když budou vyřešeny v neprospěch Martina Bartáka, co z toho vyvodí v té době už třeba prezident Jan Fischer? Prezident z toho vyvodí jenom to, že bude respektovat pravomocné rozhodnutí soudu.

Co od vás máme čekat? Jakým budete prezidentem? Můžeme čekat, že byste třeba z Hradu chtěl vytvořit nové mocenské centrum? Ani náhodou, jsem hluboce přesvědčen, že ani přímou volbou nesměřujeme k prezidentskému státu, do této republiky nepatří. Tady má standardně fungovat systém zastupitelské parlamentní demokracie, čili žádná hradostrana, žádné nové mocenské centrum na Hradě. Otevřená politika, věcná politika. Názor prezidenta, který je vidět a slyšet, názor, který je jasný.

Je něco, v čem byste chtěl navazovat na vaše předchůdce, Václava Klause a Václava Havla? Na oba se dá dobře navázat, ani jednoho nelze kopírovat.

Jak byste naložil s prezidentskými vety? Velmi obezřetně, protože se domnívám, že prezident nemá čekat, až mu zákon přijde na stůl, a potom použít, či nepoužít právo veta. Prezident má příležitost vyjádřit svůj názor k některým zákonům už v průběhu jejich přípravy, zejména u těch vážných.

Konkrétní příklady z poslední doby. Vládní stabilizační balíček byste vetoval? K vládnímu stabilizačnímu balíčku mám jako ekonom tisíce vážných výhrad. Pokud by na něm nedošlo ke shodě mezi sněmovnou a Senátem, tak bych k vetu sáhnul.

Vadila by vám vyšší DPH? Samozřejmě.

A proč byla Fischerova vláda ta, která DPH zvedala? Zvedala ji na přechodnou dobu, zvedala ji v úplně jiné situaci, kdy jsme se nemohli bavit o nějakých prorůstových či jiných opatřeních. Tehdy jsme opravdu museli dupnout na brzdu. Řada návrhů na zvýšení daní byla rozhodnuta v parlamentu, a nikoliv v mé vládě.

A není to spíše tak, že měříte této vládě jiným metrem? Valorizaci penzí jste zmrazili a nyní současnou vládu za sníženou valorizaci penzí kritizujete. Víte, v čem byl obrovský rozdíl? Ve způsobu komunikace. Když jsme se bavili o Janotově balíčku a představovali ho veřejnosti, tak jsem měl za to, že česká veřejnost byla – v době čtyřprocentního propadu ekonomiky, v době nejhlubší ekonomické krize – připravena tato opatření pochopit. To je rozdíl od dnešní vlády.

Ale výsledek je stejný. Když přistoupíte k vyšší DPH, tak to stejně budou muset zaplatit lidé. A ve finále je jedno, jestli jste o tom komunikovali, nebo ne. Tehdy opravdu nic jiného nezbývalo. Tato vláda měla dva roky na to, aby otevřela debatu o růstových faktorech, aby o nich alespoň uvažovala. Měla příležitost jako politická vláda a měla plný mandát na to, zeštíhlit státní správu, ušetřit sama na sobě, ušetřit na chodu státu - místo aby šetřila na potřebných a na důchodcích. My jsme tuhle šanci neměli.

Vetoval byste jako prezident církevní restituce? Ne.

Důchodovou reformu? Důchodovou reformu bych vetoval. To je přeci něco tak strašně vážného, že to opravdu vyžaduje politický konsenzus mezi vládou a opozicí. Nikdy jsme se ho nedočkali, to je ten důvod.

A její sporné body, zejména druhý pilíř - toho jste zastáncem? Má-li být druhý pilíř, tak ať je samozřejmě povinný. Ale kdyby proběhla zásadní debata, velmi bych váhal, jestli vůbec druhý pilíř navrhovat.

Předpokládáte po Vašem případném zvolení nějakou formu amnestie? Ne.

Jak budete přistupovat k milostem? Velmi obezřetně. Několikrát jsem říkal, že bych je používal jen v naléhavých, dobře zdůvodněných humanitárních důvodech a po dobré konzultaci s příslušným členem vlády.

Jak byste postupoval při jmenování vlády? Pohyboval bych se v rámci Ústavy, nikomu bych nedal bianco směnku a nejmenoval bych ho premiérem, není to nutné. Pověřil bych vítěze voleb jednáním o sestavení vlády, čili bych také zamezil tomu, že budou v Česku působit dva premiéři, což by bylo směrem do zahraničí velmi nečitelné - vím, o čem mluvím. Poté bych s ním o těch návrzích vyjednával.

A vláda s přímou podporou komunistů? Vládu, kde by byli komunističtí ministři, bych nejmenoval.

A co kabinet s jejich tichou podporou? To je jiná věc. Takzvaná menšinová vláda je otázkou dohody mezi vládou a parlamentem. Kdyby taková vláda získala důvěru, tak je to samozřejmě otázkou parlamentu. Zajímalo by mě, zda je to spojeno s nějakými tichými dohodami.

Kde byste hledal soudce Ústavního soudu? Mezi vrcholnými právními autoritami, které by mohly být z akademického světa i z praxe. Nesmírně by mi záleželo na konzultaci s právnickými autoritami.

Předjednával byste si pro ně podporu v Senátu? Se Senátem bych o tom diskutoval; nepřišel bych tam s hotovým seznamem a potom riskoval nějaký problém. Tato země si prostě nemůže dovolit poloprázdný Ústavní soud.

Kdo by byl v případě vašeho vládnutí tvůrcem zahraniční politiky? Prezident, nebo ministr zahraničí? Tvorba zahraniční politiky, strategie a koncepce prosazování českých zájmů v zahraničí nespočívá jen na dohodě mezi prezidentem, premiérem nebo ministrem zahraničí. Do takové debaty je potřeba vtáhnout i zástupce občanské společnosti a dospět do bodu shody, protože jsme jedna země s jednou zahraniční politikou a ta musí být artikulována jedním hlasem.

To znamená, že byste se podřídil ministru zahraničních věcí? Ano, ale po důkladné debatě.