Klaus: Deficit rozpočtu je zoufale špatný

Praha - Na státní rozpočet na příští rok, který ve středu schválila Poslanecká sněmovna, se dnes snesla kritika od prezidenta Václava Klause. Podle něj má rozpočet příliš vysoký deficit, což dále prohlubuje krizi veřejných financí. Jejich neudržitelná deficitnost je podle Klause vážným problémem, který politici delší dobu zanedbávali. Dnes podle něj už nemá dobré řešení. Se zlepšením by mohla přijít jen silná vláda, která by se navíc mohla opřít o širší konsensus politických stran.

„Považuji deficit za zoufale špatný, ale nevidím dobré řešení,“ vyjádřil se Klaus na diskusní snídani s podnikateli pořádané týdeníkem Euro. Problém deficitních rozpočtů je podle něj zanedbáván už od roku 2002 a náprava je rok od roku těžší. Škody ekonomice podle něj navíc přinesou i úsporná opatření zejména kvůli špatnému vlivu na poptávku.

Už samotný volební systém je dle Klause nešťastný

Podle Klause situace, kdy poslanci do rozpočtu výrazně zasahují a svádějí o něj těsnou politickou bitvu, vyplývá z „nešťastného volebního systému“, který neumožňuje vytvoření silné vládní většiny. Řešením by podle něj byla změna volebního zákona a zavedení bonusu pro vítěze voleb: „Tragické je, že není plán, cesta založená na konsensu politických stran. To nemůže vyvzdorovat jedna strana proti druhé.“

V příštím roce počítá rozpočet s příjmy zhruba 1,022 bilionu a výdaji 1,185 bilionu korun. Levicoví poslanci ale přes nesouhlas vlády přesunuli miliardy na sociální služby, platy úředníků a na platby zemědělcům. Podle premiéra Jana Fischera je výsledkem pozměňovacích návrhů z dílny levice dodatečných více než 12 miliard korun. Poměr deficitu veřejných rozpočtů k HDP se tak dostane na 5,7procentní úroveň.

Václav Klaus

„Z dnešní evropské normálnosti je mi spíše smutno.“

Klaus, který právě před dvaceti lety vstoupil do vysoké politiky jako ministr financí, je dvě desetiletí po listopadu 1989 z vývoje v Česku zklamaný. Doufal, že se ČR poučí ze své minulosti a nebude kopírovat západní politické modely jako například britský labourismus nebo agresivní zelený aktivismus.