Ústní dohoda s řemeslníkem může přijít draho

Zazděné potrubí, křivé zdi i dlaždičky a voda všude, jen ne v odpadu. I takový může být výsledek řemeslníka, který měl rekonstruovat koupelnu, ale odvedl katastrofální práci. Česká obchodní inspekce například loni vyměřila řemeslníkům pokuty za 700 tisíc korun. Většina zákazníků nicméně může mít problémy s reklamací, protože jim chybí řádně podepsaná smlouva.

Nejčastěji si lidé v loňském roce stěžovali na dělníky, kteří měnili okna nebo dveře, a dále na zedníky či instalatéry. Někteří řemeslníci si nechali za práci zaplatit, ale pak ji nedodělali. Kvůli různým závadám řešili inspektoři loni 327 stížností na řemeslníky. Další zákazníci hledali pomoc u spotřebitelských poraden.

U soudů pak končí jen desítky případů. Aby reklamace byla uznatelná, doporučují právníci sepsat písemnou smlouvu, která bude zahrnovat přesný popis práce, částku a termín dokončení.

Ústní dohoda v Česku sice taky platí, při reklamacích jsou s ní ale velmi často problémy. „V případě, že půjdeme k soudu, budu obtížně prokazovat, co jsem vlastně chtěl a čeho se domáhám,“ uvedl advokát Pavel Staněk.

Ve smlouvě by měla být zakotvená i případná záloha, podle právníků by měla činit méně než 50 procent sjednané ceny, ale ideální je třetina. Co se týče záruky, podle občanského zákoníku je u opravy a údržby minimálně šestiměsíční.

Pokud řemeslník cokoli z dohody nedodrží, má spotřebitel právo na reklamaci. V ní je třeba přesně pojmenovat, jaké vady výsledek vykazuje. „Popsat, co jsem si od díla sliboval, co bylo předmětem smlouvy, pokud byla dojednána, a co dílo dnes dělá,“ dodal Staněk.

Hrozba zatékající vody

Příkladů špatné práce je dost. Třeba Marie Vodičková opravovala koupelnu, uspěla až na podruhé a škodu tak vypočítává na 12 tisíc korun. První řemeslník totiž po sobě zanechal zazděné potrubí nebo křivě usazené dlaždičky. V takových případech hrozí, že v místě bude zatékat voda, což platí i v jiných případech, například chybně připevněnému podkladu pod střešní krytinu nebo kvůli špatnému usazení balkonových dveří.

Video Události
video

Události ČT: Stížnosti na řemeslníky, nejčastěji kvůli oknům nebo dveřím a na zedníky či instalatéry

Události ČT: Stížnosti na řemeslníky, nejčastěji kvůli oknům nebo dveřím a na zedníky či instalatéry

Nově se mezi těmi nejlepšími řemeslníky objevují také dívky

Jindy se nedodělky mohou objevit při kompletních rekonstrukcích bytů. Musí se zazdít praskliny ve zdi nebo opravit spáry u parapetů. Další častá chyba řemeslníků, která se může výrazně prodražit, jsou křivé zdi a neúplné rohy. Něco takového může vést například k problému při montáži kuchyňské linky, protože stěny k sobě nebudou pasovat. „Truhlářská úprava může být poměrně drahá,“ dodal inspektor nemovitostí z Nemoinspekt Tomáš Zima.

Lenka Borková si zase objednala čtyři vestavěné skříně za 120 tisíc korun. Řemeslníci je sice sestavili, poškodili ale podlahy a skříně mají řadu vážných vad. „Nahoře je sklopná tyč, která ovšem nejde sklápět, protože naráží na dveře, i když jsou otevřené na maximum,“ popsala Borková. Dosud skříně nemůže používat. Škodu odhaduje na 60 tisíc korun. Nekvalitní práci už reklamovala, firma s ní ale nekomunikuje a spor tak zřejmě skončí u soudu.

O poctivém řemeslníkovi se rozhoduje mnohdy na škole

Jak tedy dobrého řemeslníka poznat? Nejlepší je doporučení od známého, recenze na internetu nebo výběr člověka zaregistrovaného v cechu či jiné profesní organizaci. Ambice nabízet relevantní a aktuální informace má například webový portál Mistři řemesel.

O tom, jestli bude řemeslník dobrý, se rozhoduje často už na škole. Dobrý učeň se podle učitelů pozná především podle toho, že má o řemeslo opravdový zájem, ale bývá to zpravidla jen jeden v ročníku.

Například mistři v oboru zednictví ale upozorňují, že výuční list není všechno ani u těch nejlepších. „Potřebuje minimálně potom ještě tři až pět let praxe u firmy, aby se z něj stal kvalitní řemeslník,“ zmínil vedoucí učitel odborného výcviku Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze Rostislav Buzek.

Studenti se přitom na výuční obory ani moc nehrnou. Jen od roku 2004 jich v prvních ročnících ubylo skoro 20 tisíc. Třeba u zedníků je to jen 38 procent plánovaných míst. Nejhorší situace je u sklenářů a slévačů, kde chybí přes 90 procent učňů.