Berlín/Frankfurt - Bohatí Němci ukryli v Lichtenštejnsku před domácími finančními úřady více než 200 milionů eur (zhruba pět miliard korun). Dosavadní bilance vyšetřování zahrnuje 150 provedených razií v domech soukromých osob. Z toho 91 z nich se již k nelegálnímu snižování částky podléhající zdanění přiznalo.
Němci poslali do Lichtenštejnska nejméně 200 milionů eur
Nejvíce případů daňových úniků zaznamenala bochumská prokuratura, která se případem zabývá, v Mnichově a okolí. Razie se konaly také v dalších částech západního Německa, zejména ve Frankfurtu nad Mohanem, Stuttgartu, Hamburku, ale také na území spolkového státu Severní Porýní-Vestfálsko, který je průmyslovým centrem země.
Odhalení podvodníci již vrátili 27,8 milionu eur a další dodatečné odvody by se měly uskutečnit v nejbližší době. Celková částka by se mohla vyšplhat na 100 milionů eur.
Jména hříšníků, kteří se do aféry s daňovými úniky zapletli, bochumské státní zastupitelství zatím tají. Do médií proniklo pouze jméno osoby, která zřejmě prodala informace vedoucí k zahájení vyšetřování. Je jí bývalý zaměstnanec banky LGT Heinrich Kieber. Data o klientech nelegálně získal při digitalizaci archivů a prodal je do USA, VB a Německa. Největší evropská ekonomika za ně zaplatila 4,2 milionu eur a zajistila muži novou identitu. Lichtenštejnsko ho ale stále považuje za zrádce a kriminálníka.
Německo se chce o získané údaje podělit. „Pokud budeme požádáni, poskytneme přátelským státům odpověď,“ informoval mluvčí německého ministerstva financí Thorsten Albig. Zájem o ni zatím projevily skandinávské země, Nizozemsko a Česko. „Samozřejmě jsme v očekávání, co ty seznamy obsahují za informace, a zda by byly využitelné i v našich podmínkách a nebo zda se týkají i našich daňových subjektů,“ prohlásil vrchní ředitel daňového odboru Ministerstva financí ČR Jan Knížek.
Navzdory kritice, kterou Německo sklidilo za způsob použitý při odhalování daňových úniků, není v boji proti nim osamoceno. Podporují ho orgány Evropské unie; Velká Británie dokonce přiznala, že postup Německa použila jako vzor a za údaje potřebné k dopadení podezřelých zaplatila informátorovi.