Česko kříží zastaralé autobusy, na nové peníze nejsou

Praha – Automobiloví dopravci se letos na dotace těšit nemohou. V minulosti sice dostávali stovky milionů korun, už loni jim však vláda seškrtala, co mohla. Teď už jim ale neplyne podpora žádná. To dělá vrásky na čele i výrobcům autobusů. Zhruba čtvrtina autobusů v Česku je přitom starší než dvacet let. Na obnovu ale peníze nejsou.

Nákup moderních autobusů vyžaduje vysokou investici. Například v Praze budou na zkoušku jezdit dva nové autobusy na hybridní pohon. Přinesou až třetinovou úsporu. Metropole ale za každý z nich zaplatila více než deset milionů korun. Takové peníze ale většina měst na obnovu autobusů nemůže vynaložit. Autobusy jsou přitom staré v průměru 14 let. „To průměrné stáří 14,61 je hodně vysoké. Myslím si, že by mělo být 10 let, jak říká i nová legislativa, která byla přijata v loňském roce,“ tvrdí prezident Svazu dopravy ČR Jaroslav Hanák.

Stát už obnovu vozového parku nedotuje

Mluvčí ministerstva dopravy Jakub Ptačinský:

„Pro letošní rok je zatím ten program pozastaven kvůli stavu rozpočtu České republiky. Nicméně pokud se během roku uvolní jakékoli finanční prostředky, budou směřovány do tohoto fondu.“

Stopka podpory trápí i výrobce autobusů. Snížení dotací si automaticky překládají jako propad poptávky. „Samozřejmě že to v nás vyvolává určitou nejistotu, jakým způsobem bude dál pokračovat obnova vozového parku, protože určitá podpora státu pro ně v tomhle byla významnou motivací,“ tvrdí generální ředitel SOR Libchavy Jaroslav Trnka.

Nejstaršími autobusy se trápí Kutnohorsko. Při rozdělení na kraje je na tom ale nejhůř Olomoucko. Naopak nejmladší vozy mají na Pardubicku a jižní Moravě. „V Brně máme průměrný věk autobusů 7,8 roku. Loni se nám podařilo koupit 25 krátkých autobusů,“ pochvaluje si provozní ředitel Dopravního podniku města Brna Jiří Valníček. Většina měst ale takové štěstí nemá. Staré Karosy, které se začaly vyrábět zhruba před třiceti lety, tak podle odborníků jen tak ze silnic nezmizí.

Nový hybridní autobus
Zdroj: ČTK
Autor: Vít Šimánek