Praha - Prolomení limitů, které platí od roku 1991, se rok od roku plíživě blíží. Rozehrává se hra o budoucnost české energetiky na příští desetiletí, ve které se platí miliardami. Otázkou je, zda uhlí skutečně potřebujeme, jestli je opravdu nutné kvůli němu bourat další vesnice, nebo jestli se náhodou nejedná jen o peníze. Nečasova vláda má v programu neprolomit limity do roku 2015, nicméně již nyní pracuje na variantě startu těžby za pár let.
Potřebujeme další uhlí? Musíme bourat další vesnice?
Zachování nebo prolomení těžebních limitů je soubojem o to, jestli vůbec anebo za jak dlouho a za jakou cenu se rypadla rozjedou do míst, kde ještě nyní žijí lidé. Toto rozhodnutí je podle Luboše Pavlase, generálního ředitele a místopředsedy představenstva Czech Coal a.s., na politicích. „Příliš mnoho složitých variant tu není, je to varianta zpřístupnění, anebo varianta nezpřístupnění,“ tvrdí Pavlas.
Ani sám Kocourek nemluví stále stejnou řečí
Hnědý sever (zdroj: ČT24)
Martin Kocourek:
„Pokud by se v těžbě dlouhodobě nepokračovalo, tak to může mít sociologické a jiné dopady na ty regiony z pohledu třeba zaměstnanosti, protože ty těžební firmy tam jsou velkým nositelem pracovních příležitostí.“
Slova ministra Kocourka napovídají, že je pro těžbu. V cestě mu ale mimo jiné stojí nejmenší vládní strana Věci veřejné. Ministr představil návrhy dohody o prolomení limitů na začátku března, ale neuspěl. Do roku 2014 stát o prolomení limitů podle něj neuvažuje. „Nicméně bychom byli rádi, kdyby institut limitů stanovovaných vládou byl nahrazen dohodou v příslušných těžebních prostorech, což znamená odstranění tzv. střetu zájmů… Limity by byly stanovovány smluvně, formou dohody v příslušných lokalitách,“ zdůraznil ministr na konci března. Dnes už zdaleka nemluví tak jasně, najednou odmítá říct jasné ANO. „Já to opravdu teď nechci hodnotit,“ komentoval situaci pro pořad 168 hodin Kocourek.
Druhá varianta energetické koncepce s dalším uhlím z podkrušnohorské pánve nepočítá. Spoléhá na jádro, alternativní zdroje, ale i dovoz plynu. Stát se musí rozhodnout do konce roku. Už léta totiž drží v šachu lidi z Černic a Horního Jiřetína i nedalekého Litvínova. Únava z nejistoty ve dvoutisícovém Jiřetíně je znát i na diskusi místních. Jsou rozděleni půl na půl, a to i podle generací. Část té starší počítá nabídky od těžařů za padlé domy a pozemky. A druhá polovina se zase stěhovat nechce, tvrdí, že tu má svůj domov, svoje kořeny, rodinu…
Nejistota rozděluje lidi - stěhovat, či nestěhovat?
Martin Říha, jeden z autorů těžebních limitů:
„Konečně dorostly generace, které už jsou tady doma, tady se narodily, už mají daleko jiný vztah k tomu, co zdědily po předchozích generacích, a začínají si toho vážit ne jako kořisti, ale jako svého vlastnictví.“
Jenže sílá peněz bude hrát v sociálně zatíženém Mostecku velkou roli. Zbourání Jiřetína by těžební jámu přiblížilo na 500 metrů od sídliště Janov v Litvínově, s nímž si majitelé některých paneláků nevědí rady. Myšlenka zbourat byty, o které není a nebude zájem, je podle generálního ředitele CPI Group Zdeňka Havelky zcela regulérní. Postupující těžba se už podepsala i na druhé straně současných dolů - čerstvé sesuvy země jen několik stovek metrů od kraje těžby. Obrovská důlní jáma obléhá dnes už proslulý zámek Jezeří, který se drží díky odolnosti středověkých základů, ale hlavně díky vůli a odolnosti místních lidí.
Jasné slovo zatím zaznělo jen z úst známého odpůrce limitů litvínovského starosty Milana Štovíčka. Jako odpovědi se mu dostalo, že náhle přišel o miliony pro město - těžařská firma ukončila několikamilionovou podporu. „Když někdo nechce, abychom fungovali, tak by neměl chtít ani naše peníze,“ řekl pro 168 hodin Luboš Pavlas. Starosta Šťovíček k tomu dodal, že tato skutečnost na jeho názorech ani na názorech zastupitelstva nic nemění.
A co MŽP? Chalupa mlčí
Našlapování je znát i ve vládě. O limitech totiž skoro nemluví současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Přitom je zřejmé, že jeho resort chce být k těžařům tvrdší než ministr průmyslu. „Uhlí patří státu. Pokud stát něco považuje za veřejný zájem, pak by měl jasně stanovit pravidla, jak se s hnědým uhlím nebo s jakýmkoli nerostným bohatstvím ČR bude nakládat,“ tvrdí náměstek ministra životního prostředí Ivo Hlaváč. Podle něj by si měl stát jasně určit, kam by uhlí těžaři případně prodávali, v jakém poměru by mělo končit v českých teplárnách a elektrárnách a v jakém v zahraničí. Ředitel Pavlas se odvolává na horní zákon, a pokud jde o to, jak nakládat s uhlím, to by Pavlas nechal na obchodních jednáních.