Itálie stojí na okraji dluhové propasti

Řím - Výnos klíčového italského dluhopisu s desetiletou splatností vystoupil během dopoledne na sedm procent. Podle expertů jde o klíčovou hranici, která je dlouhodobě neudržitelná, a je to stejná hodnota, po jejímž překonání byly vlády Řecka, Irska a Portugalska nuceny požádat o zahraniční finanční pomoc. Evropská centrální banka (ECB) po překročení rekordního výnosu podle agentury Reuters vstoupila na sekundární trh a začala z něj razantně skupovat italské státní dluhopisy s více splatnostmi. Německo přitom dalo několikrát otevřeně najevo, že tento postup neschvaluje.

Zdroj: Isifa/Rex Features Autor: Maciej Duczynski

Neustále vzrůstají i výnosy dluhopisů s dalšími splatnostmi, například u pětileté obligace se výnos vyšplhal až na 7,2 procenta. To je pro Itálii zvlášť špatná zpráva, protože země má další aukci dluhopisů s touto splatností naplánovanou už na příští týden.

„Itálie se zřejmě dostává nebo už dostala k bodu, odkud vede skluzavka, po které už sjely Irsko, Portugalsko a předtím Řecko,“ říká Gavin Jones, hlavní ekonomický korespondent Reuters.


Reakce přišly ze strany Evropské centrální banky, která přikročila k významnému nákupu italských dluhopisů. „ECB agresivně nakupuje,“ uvedl pro Reuters jeden z obchodníků. Podle něj ECB skupuje papíry se splatností dva roky a deset let. K tomu ji mohla částečně přimět inverze výnosové křivky u splatností dva roky a deset let, což se stalo za dobu existence eurozóny u těchto dluhopisů vůbec poprvé. Další obchodník řekl, že ECB nakupuje hlavně dluhopisy s desetiletou splatností.

Nervozitu na finančních trzích částečně podpořila i zpráva o chystané rezignaci italského premiéra Silvia Berlusconiho. To sice trhy vítají, ale vadí jim nejistota, která bude předání moci provázet.

Itálie si svou důvěru musí zpět vybojovat sama

Eurozóna nemá žádné plány finanční záchrany Itálie a ani se neuvažuje o tom, že by Římu poskytla preventivní úvěrovou linku. Bude na Itálii, aby přesvědčila investory, že splatí, co si půjčila. Agentuře Reuters to řekl nejmenovaný činitel měnové unie.

Němci chtějí mít kontrolu nad ECB

Strana německé kancléřky Angely Merkelové navrhuje, aby se v bankovní radě ECB rozhodovalo podle ekonomické síly zemí eurozóny. Nejvíc hlasů by tak měli Němci. ECB v poslední době například vede politiku nákupu dluhopisů zemí, které jsou postiženy dluhovou krizí. Němci však tyto nákupy už dříve ostře kritizovali.

Přestože je Německo nejsilnější ekonomikou eurozóny, v radě má šéf německé Bundesbanky jeden hlas stejně jako zbývajících 16 guvernérů centrálních bank zemí měnové unie. Po změně rozdělení hlasů, jakou navrhuje CDU, by podle FTD Německu stačilo získat na svou stranu jen několik dalších států, aby mohlo případně zablokovat některá rozhodnutí ECB, s nimiž Berlín nesouhlasí.

Merkelová: V EU jsou všichni ve složité situaci, je třeba změnit smlouvy

Podle Merkelové se kvůli dluhové krizi v eurozóně ocitly všechny státy EU ve složité situaci, neboť problém jedné země se stává problémem ostatních. Dodala, že je proto potřeba do budoucna zabránit, aby se některé státy dlouhodobě bez kontroly zadlužovaly. V té souvislosti zmínila i možnost změny smluv o EU tak, aby mohly evropské instituce rozpočtovou stabilitu lépe kontrolovat.

„Všichni v Evropě jsme ve velmi obtížné situaci,“ myslí si německá kancléřka. Euro podle ní prožívá svou první velkou krizi za deset let svého fungování, a na světlo tak rychle vypluly všechny slabiny EU - jako skutečnost dlouholetého neomezovaného zadlužování, slabá konkurenceschopnost některých ekonomik, ale i nedostatky v evropských smlouvách.

Angela Merkelová
Zdroj: ČTK/AP Photo
Autor: Michael Gottschalk

Itálie druhým Řeckem

Merkelová se vyjádřila rovněž k aktuálním obavám, že se Itálie stane „druhým Řeckem“. Kancléřka se připojila k názoru šéfky Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeové, že problém Itálie nespočívá v její hospodářské situaci, ale v nedostatku důvěry.

„Tuto důvěru lze obnovit, pokud Itálie věrohodně uskuteční své (úsporné) plány. Důvěra je v současné situaci vzácná, potřebujeme jí víc. Už od (bývalého německého kancléře) Ludwiga Erharda víme, že ekonomie je z poloviny psychologie,“ dodala kancléřka.