Praha – Dvě pětiny žen v Česku čelily nějaké formě domácího násilí. K nejčastějším formám patřilo opakované ponižování a fyzické napadání, následované sexuálním nátlakem, nebezpečným pronásledováním a vyhrožováním. Vyplývá to z průzkumu pro studii o ekonomických dopadech domácího násilí, kterou nechala vypracovat organizace proFem. Výsledky průzkumu dnes na mezinárodní konferenci v Senátu představil sociolog Kamil Kunc. Na jednání se řešily i ekonomické dopady domácího násilí v Česku.
Dvě pětiny žen v Česku čelily domácímu násilí, tvrdí průzkum
Účastníci konference debatovali mimo jiné o tom, kolik problém domácího násilí stojí státní kasu. Podle průzkumů bylo v minulém roce domácí brutalitou ohroženo až 400 tisíc žen v České republice. Na konferenci zavítala i socioložka z University of Pittsburgh Lisa D. Brushová, která řekla, že se roční náklady týkající se sexuálního násilí v USA pohybují okolo 128 miliard dolarů.
Ženy většinou domácí násilí tají, jen málo z nich nahlásí problém policii
Podle odpovědí žen, které popisovaly poslední případ domácího násilí, čtvrtina útok zatajila. Jen desetina žen případ ohlásila policii. Osm procent žen vyhledalo psychologa, pět procent se svěřilo zdravotníkům nebo advokátům a tři procenta hovořila se sociální pracovnicí. Jen jedno procento žen vyhledalo pomoc specializovaných organizací. Většinou se svěřovaly známým či kolegyním v práci.
Policii přivolalo k domácímu násilí třináct procent dotázaných, policisté řešili věc především domluvou, ale také uložením pokuty nebo zadržením či vykázáním násilníka. Předloni policisté podle statistik vykázali z bytu 1 000 mužů a vyšetřovali 457 případů. Jen dvě procenta případů ale podle průzkumu skončila u soudu.
Tři pětiny posledních případů domácího násilí skončily podle průzkumu pro ženy fyzickým zraněním nebo psychickými následky, což se podle analýzy týká zhruba 230 tisíc žen ročně. Odbornou lékařskou pomoc ale vyhledalo jen 32 procent žen, tři procenta byla hospitalizována. Do pracovní neschopnosti se dostalo šest procent napadených a čtyři procenta dotázaných žen uvedla, že v důsledku napadení ztratily zaměstnání. Varovným signálem je podle analýzy průzkumu zjištění, že pouze 55 procent žen označilo poslední útok partnera za domácí násilí, ačkoli naplňoval jeho parametry.
Průzkum se uskutečnil letos v únoru, na 22 otázek v on-line dotazníku odpovídal reprezentativní vzorek 3 014 žen ve věku do 18 do 65 let. Průzkum provedla agentura NMS Market Research.
Domácí násilí předloni vyšlo stát na víc než 1,3 miliardy korun
Podle sociologa Kamila Kunce patří do ekonomických dopadů domácího násilí obecně tři oblasti. „Jsou to náklady na služby, které využívají oběti násilí. Ty jsou většinou hrazeny z veřejných peněz. Jsou to náklady na policii, justici, zdravotnictví. Pak jsou to obecně ekonomické ztráty na straně obětí, a to jak ušlá mzda, tak nálady na straně zaměstnavatele,“ vysvětlil.
Kamil Kunc, sociolog:
„Skryté náklady jsou velmi vysoké, tvoří asi 1,3 miliardy korun. Přičemž ty největší jsou spojeny se zdravotnictvím, nízké částky jsou naopak spojeny třeba s prací policie nebo justice v trestním řízení.“
Kunc také podotkl, že v některých studiích jsou zahrnuty i nefinanční ztráty, jako je třeba kompenzace ztráty kvality života nebo snížení kvality života. Je to prý snaha zejména nákladům nebo oblastem, které mají čistě ekonomické náklady nižší, přiřadit relevantní význam pro společnost.
„Jedna z největších změn ve Spojených státech je to, že v roce 1994 schválil kongres zákon proti násilí na ženách. Od roku 1995, kdy vešel v platnost, jsme byli schopni spočítat celkové náklady na násilí na ženách a také zkoumat zdravotní stav těchto žen,“ vysvětlila socioložka z University of Pittsburgh Lisa D. Brushová.
Údaje v Česku se monitorují v policii a justici. „V ostatních resortech přímá vazba není jasná, jsou zde jen nepřímé indikátory. Z mezinárodních průzkumů i našich průzkumů, které jsou k dispozici, vyplývá, že většina obětí domácího násilí jsou ženy,“ řekl sociolog Kunc. Dle slov socioložky Brushové je v demokratické společnosti jedna věc velmi důležitá a to je bezpečnost. „Myslím si, že je lidské právo být v bezpečí, a to především ve svém vlastním domově. Je jedno, jestli jde o muže, ženu, dítě nebo starou osobu. Vlády takových zemí mají proto povinnost zajistit lidská práva všech lidí, které pod jejich vládnutí spadají,“ dodala. V České republice lze vykázat násilnou osobu již pět let (od roku 2007).
GALERIE
videogallery_270887