Praha - Sametová revoluce otevřela „železnou oponu“ na hranicích se Západem. Po letech komunistického „nevolnictví“ symbolizovaného výjezdními doložkami, se lidem také vrátila možnost svobodného cestování. Od 4. prosince 1989 konečně i československým občanům stačil pro výjezd do ciziny jen platný pas. „Myslím, že ostnaté dráty, které byly na západě, jinak byla hranice samozřejmě hlídaná celá, jsou asi nejabsurdnějším a nejpříznačnějším opatřením, které komunistický režim udělal. Tedy zavírat vlastní lidi jako do tábora nucených prací,“ uvažuje Jan Ruml, jeden ze zakladatelů Občanského fóra a bývalý ministr vnitra.
Se železnou oponou padly také výjezdní doložky
Před listopadem 1989 mohli občané Československa na cestovní pas vycestovat pouze do některých socialistických zemí. Jezdilo se na dovolenou do Bulharska, k maďarskému Balatonu či k moři do východního Německa, tehdejší NDR. Do Lipska nebo do Drážďan, ale i do Polska směřovaly také časté a populární nákupní víkendové výlety. Do Sovětského svazu už bylo potřeba pozvání a většinou se tam jezdilo jen na kolektivní, organizované zájezdy.
K cestám do takzvané kapitalistické ciziny i do Jugoslávie už bylo nutno pas opatřit výjezdní doložkou, v podstatě zvláštním povolením k výjezdu, které obsahovalo údaje o tom, pro které státy, na kolik cest a na jak dlouho platí. Tuto „propustku“ udělovalo ministerstvo vnitra na základě politických kritérií.
Rozhovor s Janem Rumlem a Jiřím Zimolou (zdroj: ČT24)
Praxi s výjezdním povolením zavedli komunisté, respektive jimi ovládané ministerstvo vnitra těsně před únorovým pučem 1948. Rozkazem z 23. února 1948 už přes hranice nesměl nikdo bez tohoto povolení. Doložka přežila i uvolnění cestování v 60. letech a v době normalizace se její udělení nebo odmítnutí či zrušení stalo pro režim i nástrojem represe.
Přeshraniční projekty se týkají všech oblastí života
O nahrazení výjezdních doložek statistickými listy začal na sklonku roku 1989 uvažovat i komunistický režim. Opatření se plánovalo na první čtvrtletí roku 1990. Sametová revoluce byla rychlejší. Doložky zrušilo ministerstvo vnitra 30. listopadu. Následný rozvoj turistiky, umožněný také řadou nových dohod o bezvízovém styku, připomínal explozi.
Mödlareuth je vesnice na pomezí Bavorska a Durynska a stejně jako v Berlíně i tady vystavěl komunistický režim vysokou zeď, jež byla hranicí železné opony.
„Jsem rád, že za dvacet let jsme natolik pokročili, že jsme nejen přestřihli ostnaté dráty a že hranice možná zůstala jen v našich hlavách. Přeshraniční projekty, které jsme v průběhu dvou desetiletí realizovali, se týkaly všech oblastí každodenního života, dopravy, zdravotnictví, kultury, volného času, cestovního ruchu,“ říká hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola.
Jenom s pasem mohou dnes občané ČR cestovat do 85 států. V posledních letech jezdili Češi rekordně do zahraničí na dovolenou, zhruba každý rok odjede téměř 5 milionů lidí.
Cesty na Západ znepříjemňoval režim svým občanům řadou kroků, které začínaly zkoumáním, komu pas vydat a komu ho odepřít, nebo i zabavit. První podmínkou pro to, aby cestychtivý majitel pasu mohl obdivovat třeba Eiffelovku v Paříži, byla žádost Státní bance československé o takzvaný devizový příslib, což byla jediná oficiální možnost jak získat cizí měnu, i když jen v malém, limitovaném množství.
O žádostech, patřičně doporučených od zaměstnavatele, školy či národního výboru, se rozhodovalo každý rok do konce března. Pokud měl někdo známé nebo příbuzné, mohlo příslib nahradit pozvání s tím, že cizinec v bance složil pro pozvaného částku podle délky pobytu.
S příslibem a výpisem z trestního rejstříku se pak žádalo o rozhodující výjezdní doložku. Žádost po podrobném kádrování opět musel „posvětit“ zaměstnavatel, včetně organizace KSČ a zvláštního oddělení, u studujících škola a SSM, u ostatních národní výbor. Míru možnosti, že by žadatel mohl opustit republiku, orgány zkoumaly velmi pečlivě. S doložkou se poté žádalo o turistické vízum.
Ani všechny náležitosti nebyly zárukou, že člověk vycestuje. Stačilo, když pracovník zvláštního oddělení na pracovišti zjistil, že má moc uklizený stůl a prázdné šuplíky a pojal podezření, že dotyčný chce utéct. Nevrátit se z ciziny ve stanovený čas pak znamenalo zahájení trestního řízení pro trestný čin opuštění republiky.
Přestříhané ostnaté dráty na československo-německé hranici