Václav Havel učinil český národ hrdým

Praha – Dramatik, spisovatel, disident a bývalý prezident Československa (později České republiky) a nově i režisér – to je Václav Havel, který se narodil v Praze roku 1936 právě 5. října. V divadle začal v místech pro kulisáky a nakonec jeho hry pronikly až na světová jeviště. Jako politik během roku 1989 došel z vězeňské cely až na Pražský hrad. Sám Havel o sobě říká, že jeho život se skládá z podezřele velkého množství paradoxů. Na Pražském hradě strávil dvanáct let, aktivní ale nepřestal být ani po odchodu z prezidentské funkce. Ve světě je Havel většinou obdivován, názory na jeho působení v domácí politice se ale různí. V roce 2010 se zařadil nově i mezi filmové režiséry, když v srpnu 2010 dokončil natáčení filmové adaptace své hry Odcházení. Naposledy vydechl ráno 18. prosince 2011.

V úřadu prezidenta Havel zboural mnohá dosavadní tabu, jeho koncept takzvané nepolitické politiky však měl řadu kritiků. Pražský hrad po nástupu do funkce změnil k nepoznání, otevřel ho veřejnosti i světu a vrátil mu ztracenou důležitost. Ani jeho velká autorita nic nezměnila na vleklých diskusích o státoprávním uspořádání a následném rozpadu společného státu. Časté byly spory s tehdejším předsedou ODS a premiérem Václavem Klausem. A právě Klaus ho v únoru 2003 na Pražském hradě nahradil poté, co vypršelo Havlovo druhé období.

Havel byl opakovaně navržen na Nobelovu cenu za mír, síla jeho osobnosti například napomohla vstupu ČR do NATO. „Prezident Havel učinil český národ hrdým. Pro mnoho lidí na celém světě znamená slovo 'Havel' a 'Čech' jedno a totéž. Havel položil Prahu a ČR na mapu doby po studené válce,“ prohlásila o něm bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová.


Havel dramatik je ceněným autorem, jehož hry byly v polistopadovém období hojně uváděny na českých i zahraničních scénách. Ke známým jeho hrám patří kupříkladu Zahradní slavnost, Žebrácká opera, Audience, Largo desolato či Odcházení. 

Jan Ruml: Havel nesl vždycky osobní odpovědnost za své přesvědčení 

Marta Kubišová: Havel se v každé etapě svého života projevoval vždy stejně, mluvil vždy svobodně, lidsky…

Nelehký život disidenta Havla 

Jako jeden ze základních faktorů, které ovlivnily jeho další osud, uváděl Havel svůj původ, který jej stále jakoby vyřazoval z kolektivu. V dětství byl „panským synkem“ z bohaté rodiny, po nastolení komunistického režimu v roce 1948 zase občanem s nevyhovujícím kádrovým profilem. Narodil se 5. října 1936 v rodině pražského stavebního inženýra a podnikatele Václava Miloše Havla. Po komunistickém puči v roce 1948 se vyučil chemickým laborantem, později vystudoval večerní gymnázium, v 60. letech působil jako jevištní technik či dramaturg v Divadle Na zábradlí, napsal například hru Zahradní slavnost. Po roce 1968 mu byla zakázána umělecká činnost. 

  • Václav Havel autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2586/258522.jpg
  • Podpis Václava Havla autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2555/255492.jpg
  • Václav Havel autor: Vondrouš Roman, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2556/255526.jpg
  • J. Černý, V. Havel a A. Dubček zdroj: Stránky Jiřího Černého http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2361/236020.jpg

Vyjadřoval se také k aktuální politické situaci, byl členem Klubu angažovaných nestraníků a v červenci 1967 vystoupil s kritickým projevem na sjezdu svazu spisovatelů. Od roku 1968 do roku 1969 byl šéfem redakční rady časopisu Tvář.

V roce 1969 dostal zákaz umělecké činnosti, následně pak pracoval v dělnických profesích. Stal se jedním z hlavních představitelů československého disentu. Mezinárodní rozměr Havlovy osobnosti začal dělat vládnoucímu režimu starosti zvláště po roce 1977, kdy se významně podílel na vzniku opozičního hnutí Charta 77. Za své názory a postoje byl několikrát policejně stíhán a ve vězení strávil téměř pět let.

Havlův život se skládal z podezřele velkého množství paradoxů 

Pak ale normalizační režim padl a v závěru prosince 1989 byl hlavním aktérem další absurdní situace, když stále ještě komunisty ovládaný parlament jednohlasně zvolil prezidentem právě „nepřítele socialistického zřízení“ Václava Havla. O dva roky později, kdy bylo zřejmé, že společný stát Čechů a Slováků zanikne, Havel z funkce prezidenta odstoupil. Po vzniku samostatné ČR se v lednu 1993 stal jejím prvním prezidentem a na další pětileté období jej parlament zvolil v roce 1998.

V únoru 2003 po více než dvanácti letech odešel z Pražského hradu. Nestáhl se ale do ústraní. To ostatně ani neplánoval – i nadále se vyjadřuje k aktuálním politickým otázkám a významně se zasazuje o dodržování lidských práv po světě: opakovaně podpořil kubánskou opozici, disidenty v Bělorusku, angažoval se kolem situace v Barmě, Tibetu či Severní Koreji. Několikrát vyjádřil své obavy o osud demokracie v Rusku.

  • Václav Havel a Dagmar Veškrnová (Havlová) zdroj: ČT24
  • Václav Havel a Dagmar Havlová zdroj: Isifa/LN

Havlův osobní život po listopadu 1989 poznamenaly dvě zásadní události. V lednu 1996 zemřela jeho manželka Olga, která si získala respekt široké veřejnosti. A o rok později se oženil s populární herečkou Dagmar Veškrnovou, což vyvolalo rozporné reakce a manželům zaručilo trvalý zájem bulvárních médií. Havel se v té době musel vyrovnávat také s vážnými zdravotními komplikacemi. V prosinci 1996 prodělal operaci rakovinného nádoru na plicích a v ohrožení života se ocitl také v dubnu 1998, kdy byl operován pro perforaci tlustého střeva. I v dalších letech jeho zdraví vyžadovalo lékařský dohled.

Vydáno pod