Praha – Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) se zastal muslimských dívek, které na hlavě nosí šátek při výuce. V pořadu Partie na Primě řekl, že žijeme v demokratické pluralitní společnosti a dívky na to mají nárok. Vadilo by mu ale, kdyby měly zakryté celé obličeje.
Ministru Chládkovi muslimské šátky ve školách nevadí
„Je to jak z bezpečnostních důvodů, tak samozřejmě při nějaké písemné zkoušce, aby se nemohlo podvádět. Pokud to má být jen záležitost náboženství, tak jsme demokratickou zemí a měli bychom tomu nechat volnost,“ myslí si Chládek.
Vyjádřil se tak k postoji veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové, která se postavila na stranu studentky ze Somálska, jíž střední zdravotnická škola v Praze zakázala nosit šátek. Takzvaný hidžáb muslimky používají k zahalení vlasů a krku a podle Šabatové je diskriminační jim to na půdě školy zakazovat.
Pražská škola nedovolila studentce ze Somálska, aby při výuce nosila šátek zahalující vlasy a krk. Zákaz odůvodnila zákaz tím, že ve školním řádu jsou zapovězeny všechny pokrývky hlavy. Dívka ze Somálska a další muslimská studentka této školy původem z Afghánistánu údajně právě kvůli tomu studium předčasně ukončily.
Druhy muslimského zahalování
Podle Chládka se problém zúžil na náboženskou část. Poukázal na to, že ředitelka dívkám nezakázala šátky kvůli propagaci náboženství, nýbrž kvůli bezpečnosti dívek. „Tam je debata, jestli ten šátek vadí nebo nevadí například při chemii, když dělaly nějaké pokusy,“ poznamenal. Poukázal i na to, že šlo o zdravotnickou školu.
Zároveň odmítl závěr ombudsmanky, že školní inspekce v tomto případě nepostupovala správně. „Česká školní inspekce postupovala naprosto v souladu se zákonem. Bohužel z druhé strany již nebyla vůle o tom komunikovat,“ řekl Chládek. Dívky a jejich rodinní příslušníci podle něj totiž dva měsíce nereagovali na výzvu inspekce.
Problematika šátků v západní Evropě:
Zatímco u nás je spor tohoto typu novinkou, ostatní evropské státy řeší otázku zakrývání vlasů nebo obličeje na veřejných místech už několik let. Asi nejvášnivější debata se vede ve Francii, kde žije největší muslimská komunita v západní Evropě a kde od dubna 2011 každé ženě, která je na ulici přistižena s burkou či nikábem, hrozí pokuta ve výši 150 eur. Ženy ve veřejných institucích a dívky ve francouzských státních školách si podle zákona nesmí zahalovat ani vlasy hidžábem.
Po Francii obdobná pravidla zavedla Belgie. Od července 2011 si nikdo nesmí na veřejnosti zahalovat tvář tak, aby to znemožnilo jeho identifikaci. Zákon přirozeně postihuje především muslimské ženy, které nemohou být s burkou nebo nikábem vpuštěny například do muzea, kina, dopravního prostředku a nesmějí se takto ani procházet na ulici.
Nejstarší zákon omezující veřejné zahalování platí v Itálii. Od roku 1975 tam legislativa zakazuje jakékoliv zakrývání obličeje, které by mohlo znemožnit identifikaci policií. Některá města tento zákon využila a městskou vyhláškou burky a nikáby zakázala.
V Nizozemsku platí od roku 2008 zákaz nošení burky a nikábu ve veřejných školách. Týká se jak školaček a studentek, tak vyučujících, technického a administrativního personálu i rodičů. Dánské zákony umožňují školám a veřejným i soukromým zaměstnavatelům požadovat, aby studenti, učitelé a ostatní zaměstnanci neměli tvář zahalenou.
V Německu je na základě rozsudku ústavního soudu z roku 2003 zákaz zahalování plně v kompetenci spolkových zemí. A asi polovina z nich k zákazu přistoupila. Podobně v březnu 2007 britské ministerstvo školství rozhodlo, že ředitelé škol mohou zakázat muslimským žákům nosit šátky zcela zakrývající obličej, pokud usoudí, že to ohrožuje bezpečnost nebo výuku. V severských státech naopak žádná regulace nepanuje.