Zemřel Pavel Vranský, veterán bojů u Tobruku a letec RAF

Události: Zemřel generál Pavel Vranský (zdroj: ČT24)

Po dlouhé nemoci zemřel v 97 letech veterán z druhé světové války, brigádní generál Pavel Vranský. Byl jedním z posledních žijících českých letců britského Královského letectva (RAF), absolvoval také boje u Tobruku. Pavel Vranský se dočkal mnoha vyznamenání, včetně medaile Za chrabrost a Řádu TGM.

Pavel Vranský (narozen jako Pavel Wechsberg), pocházel z židovské rodiny žijící v Ostravě a koncem 30. let se chystal k emigraci do Palestiny. Dokonce kvůli tomu odešel z gymnázia a zapsal se na mlékařskou a sýrařskou školu, aby byl v nové domovině co nejprospěšnější.

Po okupaci Československa ale musel kvůli svému původu ze studií odejít. Spolu se svým otcem odjel do Polska, kde v roce 1939 narukoval do řad Československého legionu.

S ním se dostal v září 1939 do sovětského zajetí, z něhož byl propuštěn na jaře 1941. Přesunul se s dalšími vojáky na Blízký východ a bojoval v Sýrii a u Tobruku.

Pavel Vranský
Zdroj: ČT24

Na podzim 1942 vstoupil do řad RAF, kde sloužil jako radista a střelec u 311. československé bombardovací perutě, která byla v té době nasazena na protiponorkové hlídkování nad Atlantikem. Celkem nalétal asi 600 operačních hodin.

„Tenkrát fungovaly ponorky pod vodou na baterie, ale potřebovaly se každých šest hodin vynořit, aby se baterie mohly dobít. Byli jsme ve vzduchu třináct čtrnáct hodin a čekali, až se ponorka vynoří. Když ji najdete na povrchu a je celá vynořená, máte 35 vteřin na zásah. Ze začátku jsme ponorky hledali jenom pohledem, teprve potom přišel radar, který se neustále zlepšoval. Ze začátku jsme je zachytili na deset kilometrů, postupně až na šedesát,“ vzpomínal Vranský na likvidaci německých ponorek.

„My jsme byli suchozemci a já jsem musel nejdřív bojovat v poušti a potom nad mořem. Což byl absurdní osud,“ pozastavil se nad svým nasazením generál loni v červenci.

Portrét Pavla Vranského u příležitosti jeho 95. narozenin (duben 2016) (zdroj: ČT24)

Po válce, kterou přežil i Vranského otec a bratr, zatímco matka zmizela beze stopy v minském ghettu, zůstal u létání. Krátce působil u vojenské dopravní letky mezi Londýnem a Prahou, v roce 1946 odešel do civilu a nastoupil k Československým aeroliniím. Poté až do roku 1970 pracoval na ministerstvu dopravy.

Od roku 1946 byl členem KSČ, v roce 1970 byl během normalizačních čistek ze strany vyloučen.

Po roce 1989 se Vranský angažoval ve veteránských organizacích, mimo jiné v Československé obci legionářské a Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války.

Generál Vranský byl držitelem řady vyznamenání, v roce 2013 dostal od prezidenta Zemana také medaili Za zásluhy. Působil ve vedení Českého svazu bojovníků za svobodu, místopředsednickou funkci ale v roce 2016 opustil na protest proti vyloučení některých členů za kritiku vedení.

Loni v lednu odsoudil rasistické útoky na zpěváka Radka Bangu: „Výhrůžky šly tak daleko, že potřeboval policejní ochranu. Dnešní doba se nepodobá tomu, za co jsme bojovali.“

Vydáno pod