Ani značka nazmar. Pralesy u silnic jsou podle úřadů potřeba beze zbytku

Jednosměrný provoz (zneplatněná). Obousměrný provoz (přechodná). Slepá ulice (přechodná). Vyhrazené parkování. Zákaz zastavení s dodatkovou tabulkou (přechodná). Zákaz stání s dodatkovou tabulkou (přechodná). To vše si musí během několika sekund přečíst řidiči, kteří vjíždějí do Slámovy ulice v Brně. Je to ale jen ilustrativní příklad. Pověstné lesy dopravních značek jsou k vidění i v mnoha dalších ulicích a mnoha dalších městech. Řidiči je zjevně ani zdaleka nedokáží vstřebat všechny. Úřady však trvají na tom, že žádné značky nejsou umístěny zbytečně.

Video Události
video

TÉMA UDÁLOSTÍ: Řidiče mate změť dopravních značek, které nestačí vnímat

Zdálo by se, že když je zneplatněna značka jednosměrného provozu, je tím v ulici povolen provoz v obou směrech. Na začátku Slámovy ulice však přesto stojí ještě přechodná značka, která na obousměrný provoz informuje. Není to zbytečné? Instruktor autoškoly Petr Šimara je přesvědčen, že ano. „O značku méně by řidičům přidalo půl vteřiny až vteřinu na to přečíst ty ostatní,“ míní.

Že řidiči nestíhají značky přečíst, zejména tehdy, když mají před sebou směs trvalého a přechodného značení, je zřejmé. Když se Česká televize dotázala řidičů v okolí rozkošatělého značení v Brně, zda vědí, co tam je, nevědí. „Zákaz stání? Vjezdu? Jednosměrka? Nevím,“ shrnul jeden z nich. Podle dopravních psychologů je sice schopnost číst značení individuální, v průměru ale uvádějí, že řidič naráz dokáže vnímat dvě až tři značky.

Vedoucí odboru dopravy brněnského magistrátu Vladimír Bielko však ujišťuje, že všechny značky, které v ulicích jsou, tam být musí. „Určitě tam nedávají zbytečně značky navíc,“ podotkl.

Od policie ale zní něco jiného. Policisté posuzují kvalitu dopravního značení, když vyšetřují dopravní nehody. Jen loni při posuzování smrtelných havárií upozornili téměř na 15 tisíc závad v dopravním značení. Šlo většinou o značky chybějící, špatně umístěné, ale i značky nevhodné.

Čtěte rychle. A nezapomeňte zpomalit

Pro čtení dopravních značek je důležitým faktorem i rychlost jízdy auta, které k nim přijíždí. Již při „městské“ padesátce ujede auto za sekundu téměř čtrnáct metrů. Za městem se pak ten, kdo jede na limitu (90 km/h) posouvá každou sekundu o 25 metrů. Přitom ani na komunikacích mimo obec nejsou velké shluky dopravních značek výjimkou. Příkladem může být značení na částečně rozkopané křižovatce uherskohradišťské silnice I/50 s dálnicí D1.

Řidiči by sice měli zpomalit na 50 km/h, čím by dostali více času na přečtení dalšího, jenomže rychlostní omezení se trochu ztrácí v pralesu dalších značek. Ty ruší obvyklé směrování, zakazují odbočení a vjezd, omezují hmotnost vozidel (navíc se složitou dodatkovou tabulkou) a současně ukazují, kudy vedou objízdné trasy – přičemž trasa do Brna vede rovně (pro osobní auta a autobusy) i doprava (pro nákladní auta).

Nejlepší je značka, která svítí

Podle Centra dopravního výzkumu, které se vnímáním dopravního značení zabývalo, považuje za důležité především to, aby lidé věděli o blížícím se omezení s předstihem. Za nejúčinnější dopravní značku potom považují tu, která sama svítí díky diodám, které jsou její součástí. Co na ní je, si podle studie pamatuje 75 procent řidičů, zatímco to, co bylo na klasické značce – ovšem neobklopené lesem dalších – ví jen polovina z nich.

Podle Marka Ščerby z CDV by ale měly úřady důsledně přemýšlet, kam svítící značky umístí. Kdyby jich totiž bylo mnoho, přestaly by pro řidiče být tak výrazné. „Mělo by dbát, aby byly LED značky instalovány tam, kde jsou skutečně potřeba. To znamená na krizová místa,“ shrnul.

Výsledky své studie by chtělo CDV zúročit v simulátoru, který by měl pomoci zajistit co nejjednodušší a nejsrozumitelnější značení. V praxi se začne zkoušet na podzim.