Šíření cholery, kterou se nakazili dva Češi při pracovním pobytu v Tanzanii, v Česku podle hlavní hygieničky Evy Gottvaldové nehrozí. V souvislosti s vyšším výskytem tohoto onemocnění v některých afrických zemích ale ministerstvo zdravotnictví lidem, kteří se tam chystají, doporučuje očkování proti choleře a při pobytu dodržování základních hygienických opatření.
Dva případy cholery v Česku: Šíření nemoci nehrozí, uklidňují hygienici
Cholera je vysoce infekční onemocnění, které napadá zažívací ústrojí. Šíří se především v zemích jihovýchodní Asie a subsaharské Afriky. Vyvolávají ji bakterie přenášené kontaminovanou vodou či potravou znečištěnou fekáliemi. Příznaky jsou silné průjmy a dehydratace organismu. Inkubační doba je několik dnů.
V Česku byla nemoc naposledy zaznamenána před patnácti lety a podle hlavní hygieničky jde o nežádoucí importaci. „Cholera je velmi silně spojena s nízkými sociálními a hygienickými standardy, tedy nepředpokládáme šíření v České republice, protože přece jenom hygienické standardy jsou u nás na poměrně vysoké úrovni,“ uvedla Gottvaldová.
Češi jsou v domácí karanténě
Hygienička doplnila, že typ onemocnění, který se může epidemiologicky šířit, byl prokázán jen u jednoho z Čechů. Druhý má jiný typ nemoci, který sice vyvolává průjmová onemocnění, ale neměl by být nakažlivý pro okolí. Oba pacienti jsou nyní v domácí karanténě do doby tří negativních výsledků odběrů stolice.
Hygienici podle Gottvaldové po odhalení případů cholery nicméně přijali některá protiepidemická opatření. Kontaktovali mimo jiné letecké společnosti, s kterými Češi cestovali, a firmy, pro které Češi pracovali. Firmy podle Gottvaldové s hygieniky spolupracují.
Proti choleře je v Česku dostupné očkování, dvě dávky ve formě nápoje ochrání na dva roky. Prevencí je používání balené vody na mytí obličeje a čištění zubů, dodržování základní hygieny a obezřetnost při konzumaci jídla a nápojů. Léčit se dá antibiotiky. Na nemoc podle ministerstva zdravotnictví umírá asi jedno procento nemocných, a to těch, kteří léčení nejsou.
Z terapeutického hlediska je na místě léčba, a to jak antibiotická, tak zejména hydratace infuzní terapií. Pokud k takovému onemocnění v našich podmínkách dojde, jsme schopni ho na jednotkách intenzivní péče zvládnout.