Senát přetrval 20 let. Hlasy, že je zbytečný, ale znějí dodnes

Desáté řádné volby, které letos obmění třetinu Senátu, také znamenají, že horní parlamentní komora letos slaví dvacáté výročí svého faktického vzniku. Zrod nebyl snadný, poslanci se senátorů, kteří mají v popisu práce hlavně dohlížet na práci dolní komory, chtěli zbavit ještě před prvními volbami. I když tehdy vláda zrušení Senátu zabránila, názory, že je zbytečný, znějí dodnes. Přípravy na jeho vznik se naplno rozeběhly právě před 20 lety.

Video Události
video

UDÁLOSTI: Před 20 lety se naplno rozběhly přípravy na vznik horní komory

„Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu ššesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů,“ stojí v Ústavě od samotného vzniku České republiky. Na naplnění druhého bodu článku 16 ovšem čekala první generace senátorů tři roky – a málem se nedočkala. V srpnu 1996 tehdejší vláda zamítla poslanecký návrh na zrušení Senátu.

Senát versus sněmovna – rivalita doutná dodnes

Nejmladším ze senátorů zvolených v prvních volbách v roce 1996 byl pozdější premiér Mirek Topolánek. Jako takový přečetl 18. prosince senátorský slib.

„Poslanci senátory nikdy nemuseli. Senát vznikal tak, že se nevědělo, kam s federálními poslanci,“ poznamenal s odstupem dvaceti let, během kterých si vyzkoušel i poslaneckou lavici.

Podobný přestup provedli i další někdejší členové horní komory, například Karel Schwarzenberg nebo Tomio Okamura. V Senátu naopak skončila řada někdejších poslanců jako například Zdeněk Škromach či Petr Bratský.

Zpočátku zasedali senátoři v hlavním sále Valdštejnského paláce. Do nynějšího jednacího sálu se přestěhovali v roce 1998.

Zdroj: ČTK
Autor: Stanislav Zbyněk

Snad i díky tomu již není někdejší nevraživost mezi poslanci a senátory tak zjevná. Doutná však stále. Například předseda hnutí ANO Andrej Babiš považuje horní komoru za rejdiště lobbistů a zrušení Senátu by se nebránil. „Z hlediska legislativního procesu by to bez Senátu šlo určitě rychleji,“ míní.

Předseda další vládní strany KDU-ČSL Pavel Bělobrádek sice vnímá horní komoru jako „pojistku demokracie“, ale dokáže si představit, že by se změnil jeho charakter. „Nebráním se debatě, zda netransformovat Senát do komory regionů,“ řekl.

A tak i po dvaceti letech fungování cítí senátoři potřebu hájit existenci své instituce. „V poloze ke sněmovně má pozici korektora, a to zejména z pohledu regionálních a komunálních zájmů,“ podotkl předseda horní komory Milan Štěch (ČSSD).

Také podle místopředsedy horní komory Přemysla Sobotky (ODS) mají Senát i jeho členové svoji nezastupitelnou funkci. „Tři základní funkce, které máme, to znamená domácí legislativa, zahraniční politika a otevřenost k různým konferencím a k občanům, nás dostalo daleko více do povědomí,“ poznamenal.

První předseda Senátu Petr Pithart (druhý zprava) a místopředsedové (zleva) Vladimír Zeman, Jaroslava Moserová a Přemysl Sobotka po zvolení do vedení komory v prosinci 1996

Zdroj: ČTK
Autor: Michal Doležal

Deset senátorů uspělo hned po čtyřicítce 

I když byl Mirek Topolánek v roce 1996 jediným senátorem, kterému bylo v době zvolení 40 let, a tak jen těsně splňoval věkový limit pro člena horní komory, postupem času usedlo ve Valdštejnském paláci i devět dalších čerstvých čtyřicátníků včetně již zmíněného Tomia Okamury. V minulých řádných volbách v roce 2014 uspěli nedlouho po svých 40. narozeninách Patrik Kunčar, Václav Láska a krátce před nimi v mimořádných doplňovacích volbách také Ivana Cabrnochová.

Před dvěma lety se do Senátu dostal také tehdy 78letý František Čuba, který byl zvolen dosud v nejvyšším věku ze všech senátorů. O tři roky mladší než Čuba byl po svém zvolení Jaroslav Musial a přes sedmdesát bylo v době, kdy poprvé usedl do senátních lavic, i Jiřímu Dienstbierovi.

Jaroslava Moserová v roce 1996 složila slib do rukou tehdy nejstaršího senátora Jaroslava Musiala. Později se doyenem Senátu stala sama. Mirek Topolánek (vpravo) byl tehdy v horní komoře nejmladší.

Zdroj: ČTK
Autor: Michal Krumphanzl, Michal Doležal

Ovšem snad i tím, jak se rozevírají věkové nůžky mezi nejstaršími a nejmladšími senátory, mizí z horní komory podle některých jejích členů někdejší přátelská atmosféra. „Úroveň jednání a vzájemných vztahů se za dvacet let z mého pohledu zhoršila,“ podotkl Přemysl Sobotka, jenž v Senátu zasedá od samotného počátku, letos však již křeslo obhajovat nebude.

Během dvaceti let absolvovali senátoři 215 schůzí. Projednali 2048 zákonů, které jim přišly z Poslanecké sněmovny a přednesli téměř 500 pozměňovacích návrhů. O svých argumentech přesvědčili poslance v 60 procentech případů.

Co ale obě komory za dvacet let nestihly nastavit, je norma, která určuje pravidla jejich spolupráce – stykový zákon.