Malé obce nezvládnou povinnosti spojené se sociálním bydlením, varuje Polčák

Sdružení místních samospráv ČR, které sdružuje přes 1100 tuzemských měst a obcí, má připomínky k návrhu zákona o sociálním bydlení. Chce například, aby se povinnost zařídit sociální bydlení netýkala nejmenších obcí zhruba do 500 obyvatel.

Sociální bydlení
Zdroj: ČTK Autor: Michal Kamaryt

Podle předsedy sdružení Stanislava Polčáka by tyto obce nově uvalené povinnosti spojené se sociálním bydlením nezvládly.

„Máme jisté pochybnosti o tom, že by zákon mohl být uplatněn plošně na všechny obce. To znamená, že by obce musely zajišťovat sociální bydlení úplně všechny, i ty nejmenší, které mají třeba několik desítek obyvatel,“ uvedl Polčák.

Video Studio ČT24
video

Jednají o sociálních záležitostech obcí

Starosta obce Běleč na Táborsku Stanislav Šmejkal řekl, že jím spravovaná obce má 190 obyvatel, je v ní zhruba šedesát bytů v rodinných domech a čtyři byty v jedné bytovce v osobním vlastnictví. „Prakticky nevidím žádný důvod, proč by obec Běleč měla stavět jakékoli sociální byty, protože tam nemáme žádné občany, kterým bychom je měli kdykoli poskytnout,“ řekl.

„Chci říci, že tento zákona neodmítáme, myslíme si, že obce by si měly plnit rovněž svoji odpovědnost i na úseku bytové politiky a této odpovědnosti by se zříci neměly,“ poznamenal Polčák. Neexistenci zákona označil za dlouhodobý dluh Parlamentu.

Polčák: Chceme sjednotit metodiku veřejně prospěšných prací

Návrh zákona vychází z koncepce sociálního bydlení, kterou se kabinetu podařilo po průtazích schválit loni na podzim. Náměstkyně ministryně práce Zuzana Jentschke Stöcklová (ČSSD) v červnu před poslanci ze sociálního výboru řekla, že podle normy budou všechny obce muset mít sociální byty. Povinnost se podle ní dotkne i těch malých.

Sdružení podle Polčáka také usiluje o to, aby se mezi jednotlivými kraji
sjednotila metodika pro přijímání lidí na veřejně prospěšné práce. Starostové často naráží na odlišný postup jednotlivých pracovišť úřadu práce, uvedl Polčák. Liší se podle něj například doba, na kterou pracovní úřady tyto lidi poskytují obcím. Uchazeče umísťují nikoli na dobu jednoho roku, ale třeba jen na pět nebo šest měsíců. To pak podle Polčáka není pro uchazeče příliš motivační, protože pokud nevykonává práci aspoň šest měsíců, tak se mu tato doba nezapočítává do důchodu.