S odposlechy Kroupa u soudu neuspěl. Jeho stížnost zamítli

Ústavní soud zamítl stížnost novináře Janka Kroupy, jenž měl podezření na to, že ho tajně odposlouchávala policie, protože chtěla zjistit zdroj informací v korupční kauze kolem nákupu obrněných transportérů Pandur. Ve stížnosti poukazoval také na formalistický přístup Nejvyššího soudu, po kterém neúspěšně žádal přezkoumání zákonnosti odposlechů. 

Kroupa ve stížnosti poukázal na porušení práva na ochranu zdroje. Zároveň se domnívá, že Útvar pro odhalování organizovaného zločinu nesplnil svou povinnost informovat jej o provedeném odposlechu. Zvolený výklad trestního řádu označil za formalistický. Vede prý k absurdním situacím. Lidé, kteří informaci o odposlechu nedostanou oficiálně, ale přesto jí prokazatelně disponují, nemají reálnou možnost domoci se soudního přezkumu zákonnosti odposlechů.

Kroupa požádal soud také o zrušení části trestního řádu. Soud mu nevyhověl, ale připustil, že pochybnosti o účinnosti kontroly ze strany Nejvyššího soudu mohou vyvstat zejména v situacích, kde trestní řízení trvá příliš dlouho. Zákonodárce by měl kritické připomínky zvážit a eventuálně právní úpravu zdokonalit, například stanovit maximální dobu, po kterou lze poskytnutí informace o odposlechu odkládat.  

Právo na ochranu zdroje „nemůže být bezbřehé“

Trestní řád přitom předpokládá, že policie, žalobce nebo soud po pravomocném skončení trestního řízení informuje sledovaného člověka o provedených odposleších. Teprve poté začíná běžet lhůta pro podání návrhu k Nejvyššímu soudu.

Video Studio ČT24
video

ÚS: Odposlech je legitimní postup

Investigativní žurnalista se už loni obrátil na Nejvyšší soud a žádal ho o přezkoumání zákonnosti odposlechů. Soud ale jeho podnět odmítl z procesních důvodů. O sledování svého mobilního telefonu měl totiž Kroupa jen neoficiální informace. Odmítavé usnesení vyvolalo mediální pozornost i kvůli pasáži, která naznačuje, že právo na ochranu novinářského zdroje lze v některých výjimečných případech prolomit. 

Slovy Nejvyššího soudu, ochrana „nemůže být bezbřehá“. Jde například o situace, kdy vlivný člověk poskytne žurnalistovi tajnou informaci s cílem zmařit vyšetřování korupce nebo jiné závažné trestné činnosti ve státních strukturách. O to v tomto konkrétním případu ale podle Kroupy nešlo. Dále uvedl, že rozsudek čekal.