Poprvé od vypálení obce Ležáky se 4. června sejdou na pardubickém Zámečku rodinní příslušníci těch, které nacisté v roce 1942 v Pardubicích povraždili. Za myšlenkou setkání stojí dcera jedné ze dvou žen, jež tehdejší tragédii přežily.
Příbuzní obyvatel Ležáků se sejdou na místě jejich popravy
Přímo z Ležáků vysílala několik měsíců během roku 1942 vysílačka paravýsadku Silver A. Obyvatelé malé osady na Chrudimsku zaplatili za pomoc československým výsadkářům krutou daň: 24. června 1942 nacisté obec vypálili a srovnali se zemí - dva týdny po vyhlazení Lidic. Šéf pardubického gestapa si pak na místě vypálené obce postavil chatu.
Poslední chvíle svého života strávili ležáčtí obyvatelé v Larishově vile v Pardubicích. Dodnes se zachovalo sklepení, kde gestapo drželo zatčené rodiny. Obyvatelé starší patnácti let byli popraveni. „Chovali se velice statečně, nikdo neprosil o milost,“ popsal tehdejší vypjaté okamžiky František Bobek, předseda Československé obce legionářské v Pardubicích. Ze třinácti dětí jich jedenáct o měsíc později bylo zavražděno ve vyhlazovacím táboře v Chelmnu.
Ležáckou tragédii přežily jenom dvě dívky - Jarmila Doležalová a její sestra, které byly poslány do Říše na převýchovu. Právě dcera paní Jarmily nyní organizuje setkání pozůstalých po těch, kteří byli zastřeleni na pardubickém popravišti. O jejich osudech napsala i knihu.
„Vyrůstali bez otců a bez matek, teď se můžou setkat, obejmout se,“ přeje si Jarmila Doležalová ml.
Organizátorka setkání předpokládá, že v Pardubicích by se v létě mohlo sejít až padesát potomků popravených z Ležáků.