Praha – Církev by měla lépe informovat veřejnost o tom, jak hodlá naložit s restituovaným majetkem. V pořadu Hyde Park ČT24 to řekl historik a publicista Jaroslav Šebek. Právě nedostatečná veřejná osvěta může za to, že se k církevním restitucím staví negativně až sedmdesát procent české veřejnosti. Citlivá otázka vlastnictví církevního majetku má ale kořeny v relativně dávné minulosti a odmítavý postoj české sekulární společnosti tuto záležitost dodnes komplikuje. Jednou z možností, jak by si církev mohla vylepšit svůj obraz, pak může být i odluka církve od státu, která v českých zemích dosud nikdy nenastala.
Církev musí objasnit svůj záměr s navráceným majetkem, říká historik
Současné dění kolem církevních restitucí nesouvisí podle Šebka pouze s aktuální situací. „Je to dlouhodobé vnímání církví ze strany sekulární společnosti, to má kořeny minimálně sto padesát let zpátky,“ podotkl historik. Zároveň ale připomíná, že za první republiky byla vyzdvihována především husitská reformace na úkor katolické tradice, která byla upozaděna. „Tyto stereotypy se výrazně prohloubily v době komunistického režimu, protože komunističtí propagátoři velice umě zacházeli s těmito podvědomými afekty vůči katolické církvi,“ dodává.
Za negativní vnímání náboženských institucí si nicméně zčásti mohou církve samy. „I katolická církev nedělala dobrou mediální politiku minimálně v období dvaceti let po roce 1989,“ domnívá se Šebek. Představitelé církve podle něj totiž nedokázali veřejnosti vysvětlit, jak chtějí s navráceným majetkem hospodařit. „Církve se budou muset během třiceti let učit tomu, jak zodpovědně a správně nakládat se svěřeným majetkem,“ doplnil.
Církve pracují i ve veřejném prostoru
Církve totiž investují peníze nejen do zařízení církevního charakteru, ale i do zdravotnictví, školství, sociálních institucí a třeba i do svých aktivit v armádě. A právě tyto oblasti svého působení by měly církve mnohem častěji vyzdvihovat. „Církev by měla přesvědčit většinovou společnost, protože 70 procent lidí nechce majetková vyrovnání, že majetek půjde na užitečné záležitosti nejen církevní,“ podotkl Šebek.
Jaroslav Šebek:
„Myslím, že je tady v určitém povědomí sále zakotvena jakási nevraživost vůči církvi. Možná už od dob osvícenství je tu církev vnímána jako instituce, která není v souladu s českým národním myšlením. V okamžiku krize pak byly církve často terčem útoků ze strany sekuralizované společnosti.“
Kostel sv. Mikuláše
Odlukou církve od státu by si církev image vylepšila
V českých zemích nikdy odluka státu od církve nenastala. V době husitských válek byl církevní majetek vlastnictvím šlechtických rodů. Později církve často dostávaly majetkové dary od panovníků či aristokracie. V době josefínských reforem v 18. století pak byla velká část církevního majetku zestátněna. „K tomuto majetku ale církve měly stále dispoziční práva, byť hlavně od devatenáctého století bylo toto právo omezováno (…)V zásadě jí ten majetek patřil,“ upozornil Šebek.
Diskuze pak pokračovaly i po vzniku Československé republiky v roce 1918. Tehdy se snažili vládní představitelé argumentovat tím, že církevní majetek je veřejný. Vatikán i české církevní kruhy ovšem veřejné vlastnictví majetku zpochybňovaly. V roce 1949 byl pak zestátněn majetek, který prokazatelně církevním institucím patřil. „Pokud jde o církevní restituce, které jsou v současné době diskutovány, tak v roce 1948 to bylo zhruba 180 tisíc hektarů zemědělské půdy, 72 tisíc hektarů lesů a 6 až 8 tisíc nemovitostí,“ připomíná Šebek.
Šebek Jaroslav
Od roku 1995 je pracovníkem Historického ústavu Akademie věd České republiky, kde se kromě církevních dějin 19. a 20. století zaměřuje na politické a sociální dějiny první republiky a na problematiku vývoje uvnitř českých a německých politických stran v letech 1918-38.
Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)