Klaus trvá na tom, že Lisabonská smlouva je protiústavní

Brno - Lisabonská smlouva je i na základě právní doktríny tzv. materiálního jádra ústavy v rozporu s českou ústavou. Prezident Klaus tak před Ústavním soudem reagoval na poslední stanovisko vlády z 27. června 2008, které vláda opřela právě o doktrínu materiálního jádra ústavy. Klaus, který toto stanovisko vlády přednesl ústavním soudcům jako novou okolnost pro rozhodnutí o Lisabonské smlouvě, s názorem vlády nesouhlasí a při použití stejné doktríny má opačný názor.

Klaus před ústavními soudci opět zopakoval své obavy, že Lisabonská smlouva, bude-li přijata, změní mezinárodní postavení České republiky a může omezit její svrchovanost. Smlouva by mohla Evropskou unii posunout blíže k federativnímu státu. Klaus se na závěr přiklonil k názoru, že by plénum Ústavního soudu mělo smlouvu zhodnotit jako rozpornou s českým ústavním pořádkem.

Doktrína byla zformulovaná v Německu v souvislosti s ustanovením německého základního zákona. Ústavními soudy začala být podle Klause oblíbená, protože se na jejím základě stávají monopolním arbitrem rozhodování o tom, která část ústavy významná a důležitá je, a která není. Podle Klause se v tomto případě jedná o subjektivní hodnocení, neboť obecná právní teorie postrádá jasné vymezení toho, které prvky ústavy tvoří její údajné materiální jádro.

Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě nesmí být pod tlakem zvenčí

Klaus dále ve svém projevu uvedl, že si je vědom toho, že pro tento soud jsou relevantní především argumenty právní. „Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě nesmí být výsledkem zahraničních tlaků či momentálních krátkodobých zájmů některých našich politiků. Nesmí být také produktem naivních iluzí o realitě mezinárodní politiky, které nás v minulosti již tolikrát zklamaly. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě nebude totiž platit jen pro dnešek, zavážeme jí i generace budoucí,“ zdůraznil Klaus závažnost rozhodnutí soudu.

„Lisabonská smlouva zahajuje proces, na jehož konci bude Evropská unie suverénem, který bude nařizovat normy nejen jednotlivým členským státům, ale také jejich občanům,“ dodal Klaus. Orgány EU podle něj budou moci omezovat svrchovanost členských zemí. Prezident mimo jiné vyjádřil pochybnost o tom, zda unijní orgány podléhají dostatečné demokratické kontrole.

Dnešní jednání považuje prezident v historii Ústavního soudu za klíčové, neboť odpovědi na tyto otázky jsou důležité, aby v případě, že by Irové změnili své rozhodnutí, mohl i v České republice pokračovat ratifikační proces Lisabonské smlouvy.

Nejdůležitější otázky podle prezidenta Klause

- zda by Česká republika po případném vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zůstala svrchovaným demokratickým a právním státem

- zda by Česká republika byla i nadále plnoprávným členem mezinárodního společenství způsobilým samostatně a bezezbytku dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva

- zda by EU zůstala mezinárodní organizací nebo zda by se stala federálním státem a zda naše ústava dovoluje, aby se naše země stala součástí státu tohoto typu.


Klaus je kritikem smlouvy a dokonce zastává názor, že dokument podepíše jen v případě ratifikace v Irsku. Irové smlouvu letos v červnu v referendu odmítli, nicméně tamní vláda hledá možnost, jak dokument znovu vrátit do hry. Česko, které bude od ledna příštího roku Evropské unii předsedat, je v unii poslední zemí, která o smlouvě dosud nijak nehlasovala, neboť se čeká právě na stanovisko patnáctky ústavních soudců. Lisabonská smlouva má unii po krachu euroústavy přinést potřebné reformy institucí a rozhodování.
0