Praha - Dlouhá cesta za svobodou, tak se jmenuje autobiografie významného státníka a bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely. Kniha nyní vychází v češtině. A to právě v době, kdy Jihoafrická republika, kde se Mandela stal prvním černošským prezidentem, hostí světový šampionát ve fotbalu. „Přestože kvůli svým názorům strávil celkem dvacet sedm let ve vězení a boji za svobodu byl často nucen obětovat osobní život, Mandela vůči svým bílým utiskovatelům nezahořkl,“ píše se v anotaci nakladatelství Práh.
Dlouhá cesta za svobodou - autobiografie Nelsona Mandely česky
Knihu lze číst jako dějiny jihoafrického osvobozeneckého hnutí i celé moderní Jižní Afriky, uvádí dále nakladatel. Své paměti začal psát Mandela tajně ve vězení.
Knihu dokončil po propuštění, o více než čtvrt století později. Autobiografie zachycuje období od jeho narození v roce 1918 až po první všerasové volby roku 1994.
Reportáž Petra Viziny (zdroj: ČT24)
Pro jedny je Mandela idealistickým vůdcem, pro druhé zůstal teroristou, který se chtěl režimu postavit násilím. Jenže nebýt Nelsona Mandely, Jižní Afrika by se těžko vymanila ze zajetí rasové segregace.
Při nastupování do letadla jsem si všiml, že pilot je černoch. Propadl jsem panice, jak může černoch pilotovat letadlo? Došlo mi, že jsem sklouzl do apartheidního způsobu myšlení, že Afričané jsou méněcenné bytosti, vzpomíná Nelson Mandela ve své biografi
„Dokázal všem svým kritikům, že po přechodu vlády od bílé menšiny k černé většině nenastala tyranie,“ říká Roman Joch z Občanského institutu.
Právě to, že se země vyvarovala teroru po převzetí moci Afričany, je Mandelovým životním dílem. Vysvětlování svých pohnutek věnuje Mandela větší část knihy. Cudně se naopak vyhýbá například rozchodu se svou ženou Winnie Mandelovou, která byla obžalována z několika zločinů.
Myšlenky obdivovatele britské parlamentní demokracie a zároveň ctitele afrických tradic beztřídní společnosti působí dodnes pronikavě a inspirativně.
Nelson Mandela
se narodil 18. července 1918. Už jako mladý student se zapojil do politické opozice proti režimu bílé menšiny. V roce 1942 se stal členem Afrického Národního Kongresu (ANK).
Po volebním vítězství Národní strany v roce 1948 s její politikou rasové segregace Mandela vedl ANK v kampani odporu proti nespravedlivým zákonům a v roce 1955 sehrál důležitou roli při popularizaci Charty svobody, která poskytla hnutí odporu proti apartheidu program.
Nelson Mandela byl zpočátku přesvědčen o odporu nenásilném. V roce 1955 byl zatčen, po šest let trvajícím procesu byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Koncept ozbrojeného odboje přijal poté, kdy byl v březnu 1960 v Sharpeville zastřelen neozbrojený demonstrant a ANK a další skupiny bojující proti apartheidu byly následně zakázány.
V roce 1961 se stal velitelem Umkhonto we Sizwe, tedy „Kopí národa“, ozbrojené kliky ANK. Roku 1962 byl zatčen a postaven před soud za spiknutí proti vládě. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v takzvaném Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.
Roku 1985 Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Vězení tak opustil až v roce 1990, kdy kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Zákaz činnosti ANK byl také zrušen. Nelson Mandela v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu a spolu s de Klerkem sdílel Nobelovu cenu míru v roce 1993.
Jako první černošský prezident Jihoafrické republiky (1994 - 1999) se Mandela podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Jeho úsilí o národní usmíření vyvrcholilo v květnu 1995 přijetím nové ústavy Jihoafrické republiky, která zakazuje diskriminaci národních menšin, včetně bělochů.
Po ukončení prezidentské funkce se Mandela stal zástupcem řady hnutí za lidská práva. Obdržel mnoho ocenění, včetně prezidentské medaile svobody od George W. Bushe. Roku 2003, krátce před americkou invazí do Iráku, Mandela nicméně prohlásil, že prezident Bush chce „uvrhnout svět do holokaustu“. Nelson Mandela byl třikrát ženatý.