Brno - České soudy chybovaly při nařízení ústavní výchovy pro hluchoněmou dívku, kterou její matka Jitka Mancini v roce 2008 unesla do zahraničí. Když soudy ve Svitavách a Pardubicích po návratu dívky do Česka rozhodovaly o jejím dalším osudu, nevyslechly ji a nezeptaly se na její názor. Dívka je přitom údajně silně fixovaná na matku. Ústavní soud (ÚS) dnes rozhodnutí zrušil a nařídil nové projednání věci. Celkový výsledek řízení tím ale nijak nepředjímá.
Soudy chybovaly při nařízení ústavní výchovy pro unesenou dívku
Obecné soudy rozhodly o ústavní výchově na základě informací, které měly z jiných zdrojů. U prvostupňového soudu dívka vystoupit nemohla, protože byla stále v zahraničí, odvolací soud pak její výpověď označil za nadbytečnou. „Ani za situace, kdy je obecný soud takto silně přesvědčen, nelze pominout onen osobní výslech,“ uvedl soudce zpravodaj Vladimír Kůrka. Kvůli tomu, že soud neznal stanovisko dívky, přišel o významný zdroj informací. „Jednalo se o dítě téměř šestnáctileté, které bylo způsobilé vnést do celého řízení informaci nejen o svém postoji, ale také informaci o tom, jak se věci měly, jmenovitě jak se o ni otec nebo matka starali,“ dodal Kůrka.
Podle Mancini chce dcera zůstat s matkou a je schopná to dát jednoznačně najevo. Justice ale zcela opomenula i dopisy, které dívka adresovala soudu. Porušení svých rodičovských práv žena spatřuje i v tom, že soudy dostatečně nezkoumaly, zda je nařízení ústavní výchovy nezbytné a opodstatněné a zda nejsou k dispozici jiná výchovná opatření. Kůrka připustil, že výpověď dcery teoreticky může přivést řízení ke zcela jinému závěru. Na druhou stranu ÚS připomněl, že soudy mohou v zákonem stanovených případech nařídit ústavní výchovu i přesto, že si dítě přeje zůstat s některým z rodičů.
Dívka se střídavě pohybovala mezi Lichtenštejnskem a Itálií
Matka v roce 2008 svou tehdy patnáctiletou dcerku unesla z psychiatrického oddělení Fakultní nemocnice Brno. Policisté vyhlásili celoevropské pátrání a našli matku s dítětem v Lichtenštejnsku. Matka podle tehdejších policejních zpráv trpěla bludy a představami, že ji sledují a pronásledují tajné služby. Později po únosu matka dočasně svěřila dcerku otci, který žil v Itálii, avšak podle české justice neměl pro výchovu dítěte vhodné podmínky. Jinak se dcerka střídavě pohybovala mezi Lichtenštejnskem a Itálií. Matka pobývala také ve Švýcarsku. Jak únos, tak špatné zázemí u otce patřily k důvodům nařízení ústavní péče.