Práva na rozhovor s Palachem patří jejich autorům

Praha - Pražský městský soud rozhodl, že práva na nahrávku jediného rozhovoru s umírajícím Janem Palachem patří psychiatričce Zdence Kmuníčkové a kameramanovi Československé televize Vladimíru Tůmovi. Kmuníčková s těžce popáleným Palachem hovořila v nemocnici, Tůma jí půjčil magnetofon. Právě oni zažalovali dceřinou společnost Českého rozhlasu Radioservis za zveřejnění nahrávky na DVD k výročí roku 1968. Od tragické smrti Jana Palacha uplynulo už víc jak 40 let.

Podle soudu sice existovalo nahrávek víc, ale všechny byly pořízeny až později - jako kopie rozhovoru psychiatričky Kmuníčkové. Jí a Tůmovi tak patří práva výrobců zvukového záznamu rozhovoru. Komentovat názor soudu zatím odmítli. „Doufám, že se po doporučení soudu domluvíme, problém byl, že požadavky v žalobě jsou neobvyklé,“ věří i tak v dohodu obou stran ředitelka společnosti Radioservis Kateřina Konopásková. Soud jim dal měsíční lhůtu, aby se pokusily domluvit. Pokud se to nepodaří, bude spor pokračovat.

Tůma a Kmuníčková v žalobě uvedli: „Zvukový záznam Palachových posledních slov vyrobili žalobci hlavně z úcty k činu Jana Palacha a s úmyslem vyhovět jeho přání vysvětlit ostatním občanům důvody tohoto strašlivého, avšak vskutku hrdinského skutku.“ Radioservis prý ale nahrávku rozhovoru šířil neoprávněně a zkreslil ji. Žádají zničení nahrávky, stažení všech nosičů s rozhovorem a také 300 tisíc korun jako odškodnění a omluvu.

Radioservis však odmítá, že by rozhovor s Palachem zneužil. Jeho fragmenty prý našel v rozhlasovém archivu – ty pak poskládal a použil do desetihodinového speciálního vysílání k výročí roku 1968. „Vycházeli jsme z toho, že se zřejmě jedná o záznamy Veřejné či Státní bezpečnosti. Tudíž se nedomníváme, že majitelem toho zvukového záznamu je pan Tůma a paní doktorka Kmuníčková,“ vysvětluje ředitelka Radioservisu Kateřina Konopásková.

Tuto verzi potvrzuje i historik Petr Blažek, spoluautor výstavy o Janu Palachovi. Oficiální záznamy prý dokládají, že byly v nemocničním pokoji nejméně dva magnetofony a nahrávka rozhovoru nebyla nijak utajovaná. „Z toho, co máme k dispozici, jasně vyplývá, že ta nahrávka byla předána vyšetřovatelům Veřejné bezpečnosti vedoucí oddělení popálenin doktorkou Doležalovou,“ uvedl Blažek.


Dvacetiletý student Filozofické fakulty UK Jan Palach se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. O tři dny později zemřel na pražské Klinice popálenin v Legerově ulici. Jeho pohřeb 25. ledna se stal obrovskou národní manifestací za svobodu a demokracii, které se zúčastnily tisíce lidí.

Palach chtěl svým skutkem vyburcovat národ k odporu proti nastupující normalizaci. Jeho příkladem se poté řídilo několik dalších Čechů. Den po smrti Palacha se v Plzni upálil Josef Hlavatý a o několik dní později spáchali sebevraždu Miroslav Malinka a Blanka Nacházelová. V únoru se opět na Václavském náměstí otrávil a upálil Jan Zajíc a v dubnu v Jihlavě Evžen Plocek.