Bojovník za práva otců Patera uspěl u Ústavního soudu

Brno - Bojovník za práva otců Luboš Patera má šanci na vyšší náhradu za nemajetkové újmy. Vyplývá to z dnešního rozsudku Ústavního soudu. Patera náhradu požaduje za to, že české soudy asi 16 let vedly trestní řízení s jeho bývalou manželkou, která údajně mařila výkon soudního rozhodnutí o kontaktu Patery se synem. Justice sice uznala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, ale stanovila nižší náhradu újmy než požadovaných 15 tisíc korun za jeden rok průtahů. Podle rozhodnutí ústavních soudců se případ vrací zpět před Obvodní soud pro Prahu 2.

Obvodní soud původně nepřiznal Paterovi žádnou náhradu. Poukázal na to, že státní rozpočet měl tehdy schodek 150 miliard korun. Odvolací Městský soud v Praze určil jako přiměřenou náhradu 15 000 korun za rok. Takto vypočtenou celkovou částku 225 000 korun ale snížil na polovinu kvůli tomu, že případ byl složitější a spor neměl pro Pateru „značný význam“. S takovým rozhodnutím ale Patera nesouhlasil, proto podal ústavní stížnost.

Patera je dlouholetým aktivistou za práva otců, angažuje se ve sdružení Spravedlnost dětem. Paterovy spory s bývalou manželkou o právo vídat syna trvaly tak dlouho, že chlapec mezitím dosáhl plnoletosti. Rodiče se tak již o opatrovnictví dál soudit nemohli. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku dal Paterovi před několika lety částečně za pravdu v tom, že soudní řízení přesáhlo „rozumnou délku“.

Ilustrační foto
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24

Patera věří, že kdyby soudy dostatečně rychle potrestaly bývalou manželku za maření výkonu soudního rozhodnutí, možná by propříště přestala bránit kontaktu otce a syna. Proto Patera v ústavní stížnosti zdůrazňoval, že délka trestního řízení s matkou pro něj měla značný význam a dopad.

Paterův osud není v Česku výjimečný. I další otcové tvrdí, že justice často straní matkám. Poslanecká sněmovna v červnu schválila novelu zákona o rodině, díky které by měly děti po rozvodu rodičů častěji končit ve střídavé péči. Soudy mají podle novely nařídit střídavou péči vždy, když o výchovu mají zájem oba rodiče, jsou k tomu způsobilí a je to v zájmu dítěte.