Praha – Kojenecké ústavy, kam lze odložit nechtěné dítě, aby se o ně postaral stát, existují u nás již od 50. let minulého století. Kojeňáky prosadil bývalý komunistický prezident Klement Gottwald. Kdysi fungovaly i na Slovensku, ale to už je před lety zavřelo jako většina vyspělých zemí. Česko je tak v péči o děti v Evropě ojedinělé a zůstává na stejné úrovni jako některé země bývalého Sovětského svazu. Diskuse na toto téma se vedou již několik let a argumenty jsou poměrně jednoduché. Děti v kojeneckém ústavu sice mají po materiální stránce vše, chybí jim ale citová vazba a to je poznamenává do života. A nyní chce ministr Drábek vše do dvou let změnit. Stát teď dělá velký nábor a peníze budou místo ústavů dostávat pěstouni.
Najdou se pro tisíce dětí pěstouni? Stát má na to dva roky
V kojeneckém ústavu nejsou jen nechtěné či odložené děti. Končí tam i dítka, o něž se rodiče krátkodobě nemohou postarat. Matka má například zdravotní problémy, žije sama a po nějakou dobu nemá podmínky k tomu, aby se o dítě postarala. A tak jí pomůže stát a o dítě se stará do doby, než se poměry v rodině zlepší. V budoucnu by měli i v tomto případě stát nahradit pěstouni, kteří by podobně jako rodina mohli dítěti dát i lásku.
Jaromír Drábek, ministr práce a sociálních věcí: „Koncept kojeneckých ústavů vznikl v 50. letech minulého století, tenkrát totalitní režim říkal, že když se o dítě nemohou postarat rodiče, tak nejlepší je kolektivní výchova. Dnes ale víme, že na dítěti, které v nízkém věku nemá možnost se citově upnout na jednu osobu, to potom zanechá velmi negativní stopy v jeho dalším citovém vývoji.“
Stát chce lákat pěstouny na peníze. Otázkou je, zda lze dávat lásku za peníze
Přesto jsou tady ale otazníky, které nad ministerským plánem visí. Kojenecké ústavy by například měly přestat fungovat už od 1. ledna 2013. Od té doby by mělo dítě místo do takového zařízení putovat do náhradní rodiny. „Já si neumím představit, že během dvou let najdeme tolik pěstounských rodin, aby se dokázaly o děti postarat,“ pozastavuje se nad plánem Jana Tytlová, ředitelka plzeňského Kojeneckého ústavu s dětským domovem.
Ročně totiž prochází kojeneckými ústavy v Česku kolem dvou tisíc dětí, náhradních rodin ale zdaleka tolik není. Ministerstvo proto chce nové pěstouny získat i pomocí peněz, které by nově měli od státu dostávat. Díky tomu by mohla vzniknout velká síť profesionálních pěstounů. Finanční motivace rodin je ale důvodem kritiky. „Jakmile by byla jedinou motivací motivace finanční, tak nemůžeme předpokládat, že by dítěti bylo v té rodině dobře,“ podotýká Jana Tytlová.
GALERIE
Miminka zdroj: ČT24
Dalším problémem budou postižené děti. Odborníci se ale obávají, že tyto děti se do pěstounských rodin nedostanou. Je-li dítě natolik zdravotně postižené, že potřebuje intenzivní lékařskou péči, zůstane podle ministra Drábka v ústavním zařízení, ale nikoliv v kojeneckém ústavu. Nicméně již dnes existují pěstouni, kteří se starají o postižené děti.
Prioritou ministerstva jsou přechodní pěstouni
Než ale k samotnému rušení kojeneckých ústavů dojde, měla by se zásadně změnit hlavně práce s rodinami. Stát chce předejít situacím, kdy je dítě odebráno rodičům třeba kvůli sociálním nebo ekonomickým důvodům. Nicméně ministerstvo už nyní začalo na svém plánu pracovat a řeší jeden z hlavních problémů: sehnat co nejvíc pěstounů, přičemž prioritou jsou takzvaní přechodní pěstouni, kteří jsou připraveni pro případy, že dítě je odebráno z rodiny a potřebuje akutně pomoci.
Spor o kojenecké ústavy (zdroj: ČT24)
A právě o přechodné pěstounské péči uvažují i manželé Svíbovi.
Dušan Svíba, pěstoun: „Člověk nemůže spasit celý svět a s tím, co víme teď o tom, co ty děti potřebují a co prožívají, když jsou třeba bez rodičů v kojeneckém ústavu, tak víme, že má smysl pomoci jim i krátkodobě i na chvíli, věnovat jim ze sebe, co jim člověk může dát. Jim to pomůže a má to smysl.“