Praha - Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek dnes v budově velitelství armády vyznamenal vojáky, kteří se nedávno vrátili z Afghánistánu. Vojákům na hruď připnul medaile Za službu v zahraničí a čestné odznaky za zásluhy. Členové týmu, který školil afghánské piloty, obdrželi americkou medaili Za zásluhy (Achievement medal).
Vojáci z Afghánistánu dostali ocenění
Picek po předání cen pochválil jednotlivé jednotky, které v Afghánistánu působily. „Velice kladně byla hodnocena práce našich lékařů v Kábulu. To samé jsem měl možnost slyšet o vojenských policistech, kteří školili Afghánce ve Vardaku,“ řekl Picek. „A náročnost práce pilotů a technického personálu na letišti v Kábulu je vidět na strojích i výcviku afghánských pilotů,“ dodal Picek.
Češi učí Afghánce létat nebo policejnímu výcviku
„Dostanete pilota, kterého jste nikdy neviděl a nikdy s ním neletěl. Ve vzduchu najednou zjišťujete, jaký ten pilot je. Jestli je schopen letět nebo navigovat. Jestli je vůbec schopen komunikovat,“ popsal obtíže výcviku afghánských letců velitel roje 243. letky z pražských Kbel Zdeněk Zicháček. Se svými svěřenci komunikovali čeští instruktoři anglicky. Pokud Afghánec tento jazyk neovládal, byl na palubě vrtulníku ještě tlumočník, který překládal instruktorovy povely do jednoho z afghánských jazyků. Češi tak neustále museli myslet s dostatečným předstihem. „Někdy na něco už není čas a mentor přebírá pilotáž, protože cítí, že než se k Afghánci dostane povel, tak už je pozdě,“ vysvětlil Zicháček.
Podobné zkušenosti mají i vojenští policisté, kteří v provincii Vardak učili Afghánce policejní práci. Jelikož je afghánské obyvatelstvo složeno z různých etnik, docházelo občas mezi studenty k třenicím. „Někteří spolu dokážou vyjít, jiní ne. Konflikty byly, ale snažili jsme se je udržet v rozumných mezích,“ konstatoval velitel 1. výcvikové jednotky vojenské policie Martin Čajan. „Práce s těmi lidmi je poměrně složitá. Oni skutečně vnímají svět jinak, vnímají čas jinak. Afghánistán není státem v tom smyslu, jak ho chápeme my. Afghánci mají naprostou nedůvěru v oficiální struktury. Důvěru je třeba stavět na dobrých osobních vztazích. Vypít s nimi hodně zeleného čaje, hodně s nimi diskutovat,“ popsal Čajan.
České vojáky, kteří byli při plnění svých misí zraněni, ošetřovali primárně jejich krajané působící ve francouzské polní nemocnici umístěné na kábulském mezinárodním letišti. „Byli jsme první prvek, který se o zraněné české vojáky staral. Museli jsme přitom zařídit, aby byli převáženi k nám do nemocnice, naše jednotky ve Vardaku a Lógaru totiž spadají pod nemocnici Bagram,“ vysvětlil velitel 2. polního chirurgického týmu Josef Roubal. „Jakýkoli český voják, který byl zraněn, pak mířil k nám. Po ošetření jsme mu zajistili transport do Prahy,“ dodal velitel.
Války v Afghánistánu se za deset let jejího trvání zúčastnilo více než 7 000 českých vojáků. Zapojení do ozbrojeného konfliktu zatím Českou republiku stálo zhruba 8,3 miliardy korun. Češi do mise nasadili různé druhy jednotek: speciální síly, vojenské lékaře, piloty, chemiky a pyrotechniky. Válka v Afghánistánu si dosud vyžádala životy čtyř českých vojáků.
Vůbec prvním příspěvkem Čechů do operace International Security Assistance Force (ISAF) bylo vyslání šesté polní nemocnice, která v hlavním městě Kábulu působila v roce 2002. Na její působení navázala 11. nemocnice. Čeští vojenští lékaři mezi roky2002 a2003 ošetřili v Afghánistánu na 2 000 koaličních vojáků a 12.000 tamních obyvatel.
Česká republika poté do Afghánistánu vyslala meteorology, pyrotechniky a odborníky na řízení letového provozu. Nasazeni byli na mezinárodním letišti v hlavním městě Kábulu. Česko se v letech 2006 až 2007 stalo vedoucí zemí základny, čímž převzalo odpovědnost za řízení a zabezpečení veškeré činnosti letiště.
V Kábulu působí Češi dodnes. Mají zde logistické centrum, protichemickou jednotku a tým pro výcvik afghánských pilotů vrtulníků Mi-17 aMi-24, které ČR darovala Afghánské národní armádě. Poblíž letiště působí také polní chirurgický tým, který v tamní nemocnici spolupracuje se svými zahraničními kolegy.