Poslední šance na udržení federace – dohody z Milov

Praha - Obec Milovy sice nepatří mezi nejznámější, ale v roce 1992 její jméno v tehdejším Československu znal snad každý doslova od Šumavy k Tatrám. Právě tady totiž začátkem února 1992 vznikly kompromisní smlouvy mezi českou a slovenskou reprezentací o budoucím státoprávním uspořádání společného státu. Ty nakonec slovenská strana odmítla, přesto pak předsednictvo České národní rady smlouvy přijalo jako jedné možné východisko k jednání o konečném znění smlouvy. Po nepřijetí kompromisních dohod z Milov se pozornost obrátila k červnovým parlamentním volbám, které v Česku vyhrála ODS Václava Klause a na Slovensku HZDS Vladimíra Mečiara. Československo se pak k 1. lednu 1993 rozpadlo na dva samostatné státy.

Prvním, kdo zdánlivý oboustranný soulad neviděl růžově, byl tehdejší předseda federální vlády Marián Čalfa. Jeho obavy se potvrdily - čtyři dny po dokončení kompromisního návrhu z Milov zasedalo předsednictvo Slovenské národní rady (SNR) a návrh smlouvy, na kterém se společná komise dohodla, nepřijalo. 

Předsednictvo České národní rady (ČNR) naopak závěry z jednání v Milovech den po negativním stanovisku předsednictva SNR přijalo jako jedné možné východisko k jednání o konečném znění smlouvy. 

Sice česká strana se smlouvami vyjádřila souhlas, nicméně předseda SNR František Mikloško po slovenském „ne“ konstatoval, že pokud se národní rady nedohodnou, bude prý platit současný ústavní stav s tím, že žádná strana nemá právo učinit jednostranné ústavní kroky. 

Definitivně pak kompromisní dohody pohřbilo 18. února Federální shromáždění (FS), které nepřijalo novelu tří hlav ústavy týkající se definice Federálního shromáždění jako dvoukomorového parlamentu a nově vymezující pravomoci prezidenta a vlády. Touto novelou se poslanci zabývali ještě v první polovině března, nepřijali ji, už definitivně. Opozice přivítala závěr dohodovacího řízení potleskem. Přijetí novely chybělo pět hlasů ve slovenské části sněmovny národů. „My jsme hlasovali proti obsahu, proti cílům, které to sledovalo. Obsah nebyl dobrý a cíl byl trošku jiný, než jak se to prezentuje,“ komentoval nepřijetí ústavní novely poslanec FS Roman Zelenay (HZDS). 

Milovy 1992

5. – 8. února 1992: Zasedala společná komise národních rad pro přípravu návrhu smlouvy o státoprávním uspořádání. Návrh konkretizoval, kdo bude smlouvu uzavírat. Součástí návrhu bylo i ustanovení, podle kterého mohou Česká i Slovenská republika opustit společný stát jedině na základě výsledků referenda.  

Předseda HZDS Vladimír Mečiar uvedl, že „závěrečný dokument ani nepovažuje za smlouvu“. Podle něj to není ani žádné východisko ze současného stavu. „Vrhá nás to zpět do situace z roku 1960. V konečném důsledku to ztíží situaci Čechům i Slovákům,“ řekl.