Prorok obchodního úspěchu Baťa doplatil na lásku k létání

Zlín – Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů své doby, mecenáš a inovátor, jehož prosperitu nepřemohla ani hospodářská krize počátku 30. let. Tomáš Baťa se vlastními silami a odvahou vypracoval z malé ševcovské dílny do čela společnosti se světovým renomé. Svůj úspěch založil na přejímání moderních výrobních mechanismů ze zahraničí a motivaci vlastních zaměstnanců. Do jeho domovského Zlína se sjížděli pro inspiraci podnikatelé z celého světa i obdivovatelé funkční architektury. Ačkoliv celou kariéru vymýšlel, jak spojit eleganci a pohodlnost pro chůzi po zemi, doplatil na lásku k létání. Smrt dostihla šestapadesátiletého Baťu v troskách malého stroje Junkers, který se zřítil v husté mlze u Otrokovic 12. července 1932.

Obuvnickému řemeslu se Tomáš Baťa vyučil u otce - ševcem byl otec Antonín, děd Antonín i praděd Šimon. V roce 1894 se spolu se starším bratrem Antonínem a sestrou Annou rozhodli osamostatnit a založili ve Zlíně vlastní obuvnický závod. Po předčasné smrti bratra Antonína v roce 1908 se Tomáš stal majoritním vlastníkem firmy, kterou dovedl k nevídané prosperitě.

Lehké baťovky se dobře prodávaly především díky nízké ceně. V roce 1904 Baťa odjel na několikaměsíční pobyt do Spojených států a právě tam mu padly do oka dělnické domky Fordovy automobilky. Baťa také okoukal u Henryho Forda systém výroby, který se stal později jedním z pilířů úspěchu. Rozmach zaznamenal Baťa za 1. světové války, kdy se podílel na vojenských zakázkách, ale jeho zlatou érou bylo svobodné Československo.

Výroba ve zlínské továrně - rok 1920
Výroba ve zlínské továrně - rok 1920

Zlomem se stal ne příliš utěšený rok 1922. Podnikání nešlo a Baťa snížil cenu obuvi na polovinu. Firma tak získala věhlas a také si vyprázdnila zásoby. Po zkušenostech v zahraničí začal Baťa zavádět moderní metody řízení a organizace práce: pásovou výrobu, samostatně účtující jednotky, pobídkový systém, podíl na zisku a mohutnou reklamu. Díky tomu udělal během 30. let z firmy největšího světového exportéra obuvi.

Mamutí koncern dal práci a dosud nepoznané výdělky tisícům lidí, kteří v podniku nejen pracovali, ale žili s ním i v něm. Baťa zaměstnancům poskytoval sociální výhody, okolí areálu Baťových závodů s pověstným mrakodrapem bylo plné rodinných domků pro zaměstnance. Ve své škole si vychovával spolupracovníky. Na druhou stranu Baťovy závody znamenaly trpký konec pro řadu malých ševcovských živností.

  • Výroba ve zlínské továrně - rok 1932
    Výroba ve zlínské továrně - rok 1932 autor: Pavel Horák, zdroj: Isifa
  • Zaměstnanci firmy Baťa v roce 1940
    Zaměstnanci firmy Baťa v roce 1940 autor: Pavek Kosek, Antonín Horák, zdroj: Isifa

I během hospodářské krize v 30. letech Baťa prosperoval. „Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jenom pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ uvedl na počátku 30. let, kdy se rodinný podnik změnil na akciovou společnost budující sesterské podniky po celém světě. Kromě obuvi s nízkými cenami (s pověstnou devítkou na konci) vyráběl další široký sortiment přes punčochy a pneumatiky až po ševcovské stroje. Baťa podporoval i další aktivity včetně umění. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio.

Baťa byl od roku 1922 až do své tragické smrti v roce 1932 starostou Zlína. Jeho smrt zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Zahynul v troskách malého letadla Junkers, které se zřítilo v husté mlze 12. července 1932 u Otrokovic, když mířilo do Švýcarska. O tragédii ihned informovaly světové tiskové kanceláře i deníky a do Zlína zamířily stovky kondolenčních telegramů. K hrobu na novém Lesním hřbitově, kde jsou od roku 1993 uloženy i ostatky jeho manželky Marie, původně pochované v New Yorku, doprovodily Baťu desetitisíce lidí.

Tomáš Baťa
Tomáš Baťa