Praha – Ministerstvo spravedlnosti chystá velkou změnu v systému českého vězeňství. Poslalo do připomínkového řízení návrh, aby místo současných čtyř typů věznic vznikly pouze dva. Z rozsudků by tak zmizely výrazy - s ostrahou, s dozorem, s dohledem. Pokud s návrhem ministerstvo uspěje, budou v Česku jen dva typy věznic od roku 2014. Novinka má vězeňské službě zjednodušit práci s odsouzenými a pomoct řešit i přeplněnost věznic.
Soudci budou vybírat odsouzenému pouze ze dvou typů vězení
V současné době vězeňský systém rozlišuje 4 typy věznic, tři mírnější hodlá ministerstvo sloučit pod jednotný pojem věznice a samostatně ponechat jen ten nejpřísnější - věznice s nejvyšší ostrahou. Soudci by tedy v budoucnu rozhodovali pouze mezi dvěma typy. „Rozdíly mezi jednotlivými typy věznic spočívají podle současné úpravy především v režimových opatřeních. Znamená to například, jak časté jsou kontroly, kontroly na pracovištích a to zda, se mohou vězněné osoby pohybovat samy, nebo v doprovodu,“ vysvětluje mluvčí české vězeňské služby Robert Káčer.
Redukce na dva typy věznic neznamená, že by se za českými mřížemi odsouzení dočkali jen dvou typů zacházení. V rámci obecně nazvané „věznice“ vzniknou oddělení s různě přísným režimem. Zda trestanci umožní volný pohyb, nebo jen ve skupině a s dozorcem v zádech, už si ale určí samo vedení věznice. Nerozhodne o tom tedy soud. „Hlavní motiv je efektivnější využívání ubytovacích kapacit věznic, které jsou dramaticky přeplněné,“ upřesnil náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák.
Přesun rozhodování o konkrétním režimu většiny vězňů od soudů na samotné věznice ale podle trestního soudce Petra France má svoje rizika. Především v rozhodovací pravomoci pracovníků vězeňské služby, kteří jsou s vězni v každodenním styku. „Nepochybně to skrývá významný korupční potenciál,“ míní soudce. Vězeňská služba ale zastává opačný názor, riziko korupce se podle ní omezí proto, že posuzování konkrétního odsouzeného bude probíhat na dvou úrovních a v každé z fází o něm bude rozhodovat skupina 5 až 6 lidí.
Reportáž Petry Tachecí a Terezy Kručinské (zdroj: ČT24)