Praha - Otevřená podpora, kterou vyjadřuje Václav Klaus před druhým kolem prezidentských voleb Miloši Zemanovi, nahrává spekulacím, na čem se to dva pánové, kteří v minulosti upekli třeba opoziční smlouvu, zase domluvili. Stane se Zeman druhým Dmitrijem Medvěděvem, který bude hlídat prezidentskou židli Klausovi jen jedno volební období? Anebo přihraje Zeman svému předchůdci ve funkci prezidenta premiérské křeslo? Zeptali jsme se politologů.
Zeman s Klausem jako dobře promazané soukolí: Co můžeme čekat?
Na možnou spolupráci Klause se Zemanem upozornil komentátor Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Petr Nováček už před více jak půl rokem. V listopadu se k jeho hlasu přidal jeden z prezidentských kandidátů a místopředseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS), v čemž samozřejmě bylo možné vidět součást předvolebního boje. Jenže dění v posledních týdnech jako by oběma dávalo za pravdu. Klaus vyjadřuje podporu Zemanovi - na Hradě chce vidět prezidenta, „který patří do této země“. Do druhého z finalistů prezidentských voleb - Karla Schwarzenberga - se naopak pustil například kvůli tzv. Benešovým dekretům. Schwarzenberg se nenechal a Zemana s Klausem označil za „mocenskou skupinu“. Tím ještě více zavdal nejrůznějším spekulacím, co by mohli Klaus se Zemanem vlastně chystat.
Zeman–Klaus podle vzoru Medvěděv–Putin
Jedna z populárních teorií říká, že Zeman bude Klausovi na Hradě pět let držet místo a čekat, až si Klaus odbude povinnou pauzu, kterou po skončení druhého prezidentského mandátu nařizuje ústava. Stejnou situaci už zažilo například Rusko, kde Dmitrij Medvěděv držel místo na prezidentském postu Vladimiru Putinovi. Ani sám Klaus svou další kandidaturu nevyloučil a svým vyjádřením zmíněné spekulaci sám trochu nahrál. „To se nechme překvapit, to až podle toho, kdo bude prezidentem a jak se osvědčí,“ reagoval před časem na otázku o možnosti své další kandidatury.
Politologové jsou ovšem k této úvaze skeptičtí. „To mi přijde jako hodně divoká spekulace. Miloš Zeman, jestli dobude Hrad, tak tam určitě bude chtít vydržet dvě volební období a v tom případě i věk zabrání tomu, aby se po deseti letech vrátil Václav Klaus,“ upozornil v rozhovoru pro Portál ČT24 politolog Lukáš Jelínek. Navíc do té doby může radikálně změnit také rozložení sil v politice. "Připomeňme si, jak čtyři roky v období 2006 až 2010 zahýbaly s podporou dvou nejsilnějších stran. V roce 2006 obě získaly přes 30 procent – své rekordní výsledky - v roce 2010 naopak propadly ke 20 procentům a dotáhla se na ně nová strana TOP 09 (16,7 procenta hlasů, pozn. red.)," popsal politolog CEVRO Institutu Ladislav Mrklas.
Miloš Zeman na pozadí Pražského hradu
Těžké by navíc bylo také přimět současné Zemanovy voliče, aby dali v budoucnu hlas Klausovi. „Politici se dohodnout mohou, ale jejich voliči se nemůžou shodnout nikdy. Zkušenosti z řady voleb naznačují, že doporučení neznamená, že voliči půjdou volit jako ovce,“ podotkl Mrklas. Česko totiž zdaleka není Rusko, kde je možné potlačovat názory opozice a manipulovat s volebními výsledky.
Zeman prezidentem, Klaus premiérem úřednické vlády
Další spekulace není dílem fantazie komentátorů, ani nepochází z hospodské debaty. Zazněla z úst místopředsedy Senátu Sobotky. Ten v rozhovoru pro MF Dnes uvedl, že by Zeman jako prezident mohl v případě pádu Nečasovy vlády jmenovat předsedou úřednického kabinetu právě Klause. Bývalý prezident by tak dostal důstojné místo a se Zemanem by si podobně jako v dobách opoziční smlouvy rozdělili moc. Na řadě témat se navíc oba pánové pohodlně shodnou - patřit by k nim mohla například dostavba Temelína nebo zavedení většinového systému pro volby do Poslanecké sněmovny.
Politologové jsou ovšem k této variantě velmi skeptičtí. Premiérem by sice podle nich Zeman Klause jmenovat mohl, avšak Klaus by pak musel svou pozici obhájit také před sněmovnou. „Úřednická vláda se až na mechanismus svého jmenování v zásadě neliší od jakékoliv jiné vlády. Musí požádat o důvěru sněmovnu, a pokud ji nezíská, přichází o mandát,“ vysvětlil Mrklas.
A právě získání důvěry by nebylo při současném rozložení sil ve sněmovně pro Klausův kabinet vůbec jednoduché. „Kdo by stál o to, aby nastoupila Klausova vláda? Možná někteří odpadlíci – nyní nezařazení poslanci – možná Věci veřejné a tím ten seznam končí,“ soudí Mrklas. Hlasy ODS by podle něj Klausův kabinet získával těžko, po jeho návratu do ODS sice před časem volali například rebelové v čele s Petrem Tluchořem, ti však nemají na dění ve straně zásadní vliv.
Lukáš Jelínek
„Dá se očekávat, že tyto politické strany by rozhodně nestály o reinstalaci Václava Klause do premiérské funkce. Vláda v čele s Václavem Klausem by dokázala zastínit zbytek politického spektra, a to si myslím, že by ostatní politici v době, kdy ještě mají nějaký vliv, nebyli ochotní připustit.“
Příklon části poslanců ODS ke Klausovi vylučuje i sám Sobotka. „Jak situaci v ODS znám, tak pár lidí vzpomíná, ale většině lidí v ODS je jasné, že pan Klaus v posledních čtyřech letech pro ODS neudělal nic dobrého,“ řekl Sobotka Portálu ČT24. Vyjádření pro MF Dnes bylo prý jen čirou spekulací. „Já doufám, že nebude ani pan Zeman na Hradě, ani pan Klaus ve sněmovně,“ zdůrazňuje nově místopředseda Senátu.
Klaus likviduje konkurenci
I přes své námitky k některým spekulacím politologové potvrzují, že pravicově smýšlející Klaus s levicově orientovaným Zemanem v poslední době působí jako dobře sehraná dvojka. Podle Jelínka je k tomu vedou čistě taktické důvody. Zatímco Zeman doufá, že mu podpora prezidenta pomůže nalákat nové voliče, Klaus chce oslabit konkurenci, která by mu mohla komplikovat situaci při návratu do parlamentní politiky, ať už půjde o založení nové strany, nebo návrat do ODS.
„Chování Klausova okolí nahrává tomu, že teď jde hlavně o to, nenahrávat konkurentům na pravici a vytvořit určité prostředí pro to, aby Václav Klaus mohl vstoupit do reálného politického zápasu,“ zdůraznil Jelínek. Karel Schwarzenberg v čele státu by totiž coby ikona širokospektrální středopravé politiky otevřené zahraničí podle Jelínka mohl přihrát hlasy Schwarzenbergově rodné TOP 09. A to by Klausově silně pravicové, euroskeptické politice rozhodně neprospělo.
Podle Mrklase nicméně nemá Klaus mnoho šancí. Vracet se do ODS bude obtížně, a pokud by se rozhodl vytvořit zcela novou nezavedenou stranu, byl by její eventuální volební úspěch ještě více nejistý. "Když se podíváte na to, jak dopadly podobné iniciativy, které měly nějaké Klausovo požehnání, tak to není nijak růžové. Nejlépe z nich dopadli Svobodní (Strana svobodných občanům, pozn. red.), kterým se podařilo získat asi procento voličů," popsal. Odlivu voličů směrem ke Klausově nové straně se neobává podle Sobotky ani ODS.
Podle Jelínka je ovšem důvodů k obavám víc než dost. „Klaus je stále charismatická osobnost, která k sobě dokáže část voličů přitáhnout. Funguje to v podstatě jako s Milošem Zemanem, od kterého se čekalo, že už je na Vysočině definitivně odepsaný, že tam zůstane, že už nebude politická poptávka po jeho návratu. Nakonec ale stačilo, aby se ukázal nad politickou šedí a dostal se zpátky do kurzu. Něco podobného se může podařit i Václavu Klausovi,“ popsal Jelínek.
A co na to sám Klaus?
Klaus sám zakládá na spekulace další. Například týdeníku Euro prozradil, že by se mohl chtít podívat do Bruselu. „Že bych avizoval svůj zítřejší návrat do české politiky, to se mi nejeví jako realistické. Ale nevyloučil bych nějaký pokus o politiku evropskou. (…) Myslím, že je třeba na evropskou úroveň vnášet nějaké silné názory,“ prohlásil Klaus s tím, že v roce 2002, kdy skončil v čele ODS, už o této variantě uvažoval, pak se ale ukázala jako zajímavější cesta na Pražský hrad.
Sídlo Evropského parlamentu v Bruselu
Na první pohled se tato varianta může zdát jako nepravděpodobná. Klaus totiž v minulosti proslul jako velký kritik přesunu pravomocí do Bruselu i evropské integrace jako celku. Avšak zkušenosti ukazují, že se Evropský parlament musel již v minulosti vyrovnat i s euroskeptiky ve svých řadách. Pro příklad nemusíme chodit daleko, jeden máme přímo v Česku a je jím jedna z neúspěšných kandidátů na prezidenta – Jana Bobošíková – která v řadách europoslanců zasedala v letech 2004 až 2009.
Svými plamennými projevy v Evropském parlamentu proslul také Nigel Farage ze Strany za nezávislost Velké Británie. Vrcholné představitele EU například neváhal na půdě parlamentu srovnávat se sovětskými byrokraty. Celou Evropskou unii pak označil za nedemokratickou instituci vedenou špatnými lidmi.