Oběti justičních omylů mohou dostat statisíce, trauma ale peníze nesmažou

Praha - I když se ničeho nedopustili, strávili týdny, měsíce i roky za mřížemi. Nespravedlivě odsouzených muselo ministerstvo spravedlnosti za poslední tři roky odškodnit šestnáct. V závislosti na případu mohou poškození dostat až 1 500 korun za jeden den strávený ve vězení. Vzpomínky na traumatický zážitek si už ale ponesou celý život.

Na ministerstvo spravedlnosti přijde každoročně okolo dvaceti žádostí o odškodnění, úspěšná bývá asi čtvrtina z nich. „Pokud ministerstvo ve lhůtě šesti měsíců dojde k závěru, že stížnost je neoprávněná, žadateli nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud,“ říká náměstek ministryně spravedlnosti Daniel Volák (ODS).

Podle něj se nárok na odškodné skládá ze tří hlavních složek - náklady na právní zastoupení, ušlý zisk a zadostiučení za nespravedlivý verdikt. Od toho se odvíjí celková částka, kterou poškozený dostane.

Až jeden milion a 95 tisíc korun by mohl dostat například Vladimír Konečný. Bývalý ředitel banky v Boskovicích na Brněnsku si odseděl dva roky. Měl podepsat nekryté směnky na 1,3 miliardy. Soud ho za mříže poslal na základě nejasných důkazů a nevěrohodných výpovědí - originály směnek nikdy nikdo neviděl a k jejich proplacení nedošlo. „Myslím si, že celá ta věc byla proti mě vymyšlena proto, že jsem někomu nešel na ruku, nedělal jsem věci, které pro mě byly nepřijatelné,“ hádá Vladimír Konečný.

Na jeho případ se vztahovala amnestie. On ji ale odmítl, chtěl být očištěn. Se soudy bojoval celých devět let, kvůli cejchu zločince přišel o práci i o rodinu. Po návratu z vězení ho byl ochoten zaměstnat jen dobrý kamarád. Teď žádá o odškodnění. „Finanční ohodnocení času stráveného ve vězení, toho společenského ponížení, opravdu není finanční částky, která by to srovnala,“ poznamenává. S vysokou sumou ale nepočítá, po tom všem už nemá chuť se soudit.

Neprávem odsouzení jsou velké téma ve Spojených státech amerických, tam je podobných případů nejvíce. Za posledních 25 let se jedná o víc než 2 000 osvobozených. Více než tři stovky případů soudy přehodnotily na základě testů DNA, 18 lidí díky tomu uniklo trestu smrti. Nejdelší dobu si odseděl James Bain z Floridy - 35 let. Odsouzen byl v devatenácti letech na doživotí za únos a znásilnění devítiletého chlapce. Oběti ukázali fotku pěti lidí, vytáhl právě jeho. Případ znovu otevřeli až na Bainovu pátou žádost. Jeho nevinu prokázaly testy DNA.

Své případy má i Evropa. Nejznámější je Gerry Conlon ze Severního Irska. V roce 1974 byl zatčen za bombový atentát IRA na hospodu v Anglii, přestože ve městě nikdy nebyl. Britští policisté ho mučili, dokud se nepřiznal. Dostal doživotí, osvobozen byl v roce 1989 poté, co vyšlo najevo, že policie zatajovala důkazy a vyráběla si vlastní. Podle jeho příběhu byl natočen film Ve jménu otce.


Jaroslav Schindler na zproštění viny ale teprve čeká. Přestože za přepadávání pošťaček ve Znojmě už sedí skuteční viníci, jemu nálepka trestaného zůstává, soudce mu odmítl obnovit řízení. „Rozhodl na základě svévole, aniž by měl oporu v zákoně nebo nějakých důkazech,“ zlobí se pan Schindler.

Pět měsíců života ztratil ve vazbě. Jako údajného lupiče ho pak nechtěl nikdo zaměstnat a ze stejného důvodu nedostal ani živnostenský list. Dodnes proto roznáší letáky v sousedním Rakousku a z vydělaných peněz musí ještě teď splácet soudní výlohy i peníze poště. „Měl jsem tehdy krátce po škole, neměl jsem ani korunu a už jsem měl dluhy za něco, co jsem neudělal. Bylo to psychicky dost náročné,“ vzpomíná.

Krajské státní zastupitelství v Brně se teď přiklonilo na jeho stranu a navrhuje ministerstvu spravedlnosti, aby podalo stížnost. I on by se tak mohl dočkat odškodnění. V jeho případě by to mohlo být 229 a půl tisíce korun.