Praha - Mirkovi nedávali lékaři po narození moc velkou šanci na přežití, jako miminko pak ještě navíc prodělal mozkovou obrnu. Dnes pětiletý Mirek sotva sedí, k tomu, aby se naučil chodit, by mu měl pomoci speciální oblek, který původně sloužil pro rehabilitaci kosmonautů. Jak taková terapie vypadá, zjišťoval magazín 168 hodin.
Jiné děti si na kosmonauty hrají, Mirek se díky jejich vybavení učí chodit
První dva týdny bojoval necelý kilogram vážící Mirek o přežití. Úspěšně. Po potížích se srdcem, dýcháním i po transfuzi krve přišla další špatná zpráva. „Když mu bylo 19 měsíců, tak mu v Praze někdo diagnostikoval dětskou mozkovou obrnu,“ řekl neurolog Stanislav Severa. V Mirkově případě postihla obrna obě nohy.
Zatímco psychicky ostatní děti skoro předháněl, nohy čím dál tím víc slábly. V roce a půl se naučil lézt a doma se tak nejradši pohybuje i dnes. Před dvěma lety se Mirkovi rodiče k terapii na koních, plavání, neurologické léčbě i každodennímu cvičení rozhodli vyzkoušet další pohybovou terapii.
Cvičení ve speciálním obleku bylo nejdřív dostupné na Slovensku. „Tam udělal hned po těch prvních dvou týdnech veliký pokrok ve vývoji,“ říká Mirkova maminka. Na další fázi terapie už Mirek mohl jet do Příbrami, kde speciální oblek začalo používat sdružení Alka.
Speciální oblek s háčky původně sloužil pro rehabilitaci kosmonautů po návratu ze stavu beztíže. První fyzioterapeuti ho pro své pacienty začali zkoušet už na konci devadesátých let. Hendikepovaným pružný oblek dává jistotu a oporu. „Na obleku je spousta háčků a díky těm na něj upevníme gumičky, kterými jsme schopni korigovat různé nerovnosti, můžeme vyřadit některé patologické souhyby, naopak můžeme zapojit svaly, které potřebujeme naposilovat,“ vysvětlila fyzioterapeutka Simona Černá.
Skok přes kaluže (zdroj: ČT24)
První cykly terapie pomohly Mirkovi se sezením na židli bez opory i s tím, aby se vůbec dokázal na vlastní nohy postavit. První kroky zase trénoval Mirek navázaný na lanech, skoro jako ve stavu beztíže. Pak začal Mirek cvičit vestoje i bez lan. Nikdy nechodil a jeho mozek se musel naučit třeba i to, že při chůzi je potřeba střídat nohy. „Mireček neudrží sám rovnováhu - ono ho to drží a tam potom nacvičují ty pohybové a chůzové stereotypy,“ popsal neurolog Stanislav Severa.
Po několika měsících intenzivního cvičení přišel zlom - první kroky se speciálními čtyřbodovými berlemi. Na poslední terapii dorazil Mirek po svých. A rodina i lékaři teď mají před sebou další metu: aby se Mirek naučil chodit i bez berlí.