Na venkově se lépe dýchá? Ne tak docela

Brno - Kvalita ovzduší v malých obcích může být stejná, nebo dokonce horší než ve velkých městech. Ukázalo to měření na jižní Moravě. Města trpí kvůli dopravě, vesnice ale zase tím, co lidé spalují v kamnech. Jak moc je na venkově vzduch znečištěný, obce často ani neví - stanice imisního monitoringu jsou hlavně ve větších městech, těch mobilních je málo a jejich provoz je drahý.

Na jihu Moravy disponují měřicí stanicí jen tři vesnice. Jedna z nich je v Lovčicích na Hodonínsku, obci se zhruba tisícovkou obyvatel. Loni zaznamenala překročení imisních limitů hned 24krát; nejvyšší hodnota dosáhla na 155 mikrogramů na metr krychlový. Pro srovnání – v nedalekém Brně byla nejvyšší hodnota „pouze“ 135 mikrogramů, v Ostravě pak 238.

Největším zdrojem znečištění ve městech je doprava, na venkově jsou to hlavně lokální topeniště. Zatímco města trápí polétavý prach a zplodiny z aut víceméně celoročně, malé obce mají problémy hlavně v zimě. Někteří lidé totiž do kamen hodí i komunální odpad - třeba krabice od mléka nebo PET lahve. Je za tím buď lenost odpad odnášet nebo nedostatek peněz na kvalitní topivo.

Víte, čím si topíte?

Topit hnědým uhlím je sice levné, kvůli zplodinám je pak okolí znečištěné stejně jako třeba v centru průmyslového města. Při spalování plastových lahví vznikají ftaláty, toxické látky, které mají vliv na činnost ledvin nebo jater, způsobují vrozené vady a mohou být i rakovinotvorné. Při spalování nápojových kartonů nebo reklamních letáků se zase uvolňují těžké kovy z tiskařských barev, a ty můžou přivodit například nevolnost nebo astma.


Jestli komíny na domech nekouří víc, než by měly, kontrolují ze zákona obce s rozšířenou působností. Ty také mohou udělit domácnostem až padesátitisícovou pokutu. Posoudit, jaký kouř je už škodlivý, ale není jednoduché. Důležitá je jeho barva. Pokud se pálí plasty, bude kouř pravděpodobně černější. „Tmavost kouře může úřad zkontrolovat i zvenku, nicméně pokud vlastník rodinného domu nepustí kontrolora dovnitř, aby se podíval na kotel, úředník nemůže zjistit, co se konkrétně pálilo,“ upozornil Libor Jarmič ze společnosti Frank Bold (dříve Ekologický právní servis). Pokud by kouřová pravidla porušily firmy, na které dohlíží Česká inspekce životního prostředí, mohou dostat až desetimilionovou pokutu.

Takzvané malé zdroje mohou v celoročním průměru za více než 30 procent prachového znečištění. Česká republika je přitom svojí mírou plynofikace domácností raritou: pokrytí dodávkami plynu je na 90 procentech území ČR. Jenže téměř čtvrtina přípojek pro ekologické vytápění plynem zůstává nevyužitá, do ovzduší tak stále uniká prach a zplodiny z kamen.


Inspektoři radí: Fotit, fotit, fotit

Na problémové „topiče“ jsou ale obce i sousedé krátcí. „Volám policii, ale je to kolotoč. Do bytu nemůžeme vstoupit. Zkouším takovým lidem domlouvat, ale to je všechno, co můžu udělat,“ postěžoval si starosta Újezdu u Brna Jan Hradil. Podle České inspekce životního prostředí je důležité všechno zdokumentovat - nejlépe tedy vyfotit barvu kouře a s fotkami se pak obrátit na úřad. Ministerstvo životního prostředí již v minulosti chtělo, aby do domácností mohli chodit inspektoři a kvalitu topiva kontrolovat. Takový návrh ale neprošel s tím, že by to bylo narušení soukromí lidí.

Jak moc je vzduch na venkově v zimním období znečištěný, to obce ani přesně neví. Stanice imisního monitoringu jsou soustředěné hlavně ve větších městech, například v Brně je jich celkem devět. Škodlivé imise může zanalyzovat i odborná firma, na takové měření se však čeká dlouho a jeden den používání měřicího vozu přijde na 12 tisíc korun. Možnost měření nabízí také Český hydrometeorologický ústav, který disponuje dvěma mobilními vozy, ovšem za podobnou částku. 

Dýchání znečištěného vzduchu má těžké následky na zdraví lidí. Podle Světové zdravotnické organizace jen v celé Evropské unii ročně zemře na následky dýchání špatného vzduchu 370 000 lidí.