Praha - Staroměstský orloj denně fascinuje tisíce návštěvníků z celého světa. Každou hodinu se objeví dvanáct apoštolů provázených zvoněním Kostlivce. Památku představující zmenšeninu tehdy známého modelu vesmíru přitom stále halí řada tajemství. Od pověsti o mistru Hanušovi po datum vzniku. Není ani jisté, kdy se přesně objevily sošky apoštolů, dnes nejznámější atrakce. Ve své historii zažil orloj slávu, ale i katastrofy. V 18. století málem skončil ve starém železe a v květnu 1945 ho téměř zničil požár. Naposledy prošel rozsáhlou opravou a restaurací v roce 2005.
Pražanům měří čas staroměstský orloj
Sestrojení orloje prameny připisují hodináři Mikuláši z Kadaně. Podle německého opisu nedochovaného záznamu staroměstského purkmistra z 9. října 1410 obdržel za zhotovení astrolábia dům, 50 kop grošů a pravidelný plat. Zmiňován bývá i matematik a rektor univerzity Jan Ondřejův, který se podle spisu Tadeáše Hájka z Hájku měl na orloji podílet. Autorství orloje ale provází především pověst o oslepeném mistru Hanušovi. Podle orlojníka Jana Táborského, autora spisu o orloji z roku 1570, Hanuš orloj zdokonalil a opatřil kalendářní deskou, roku 1490 přibyla i první figura – Smrtka. Zlatý kotouč kalendária namaloval Josef Mánes.
V roce 1566 už byl orloj mechanizovaný, včetně otáčení kalendária. Vnější pohyblivé dřevěné figury získal pravděpodobně v roce 1659. Konkrétní údaje ale chybí. Dnes turisté obdivují sošky v podobě, jakou jim dal v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda. Detailní zprávy o původní podobě orloje se ale nedochovaly, historické prameny shořely při požáru radnice v květnu 1945. Nejpodrobnější popis je tak ve spisu Táborského.
GALERIE
videogallery_000103668
„…mistr Mikuláš vedle svého mistrovství a smyslu přirozeného tomuto městu a vší obci ku poctivosti udělal astrolabium, v němž Slunce svůj pravý běh vykonává jako na obloze nebeské, přitom se spatřuje, jak Slunce každého dne vychází a zapadá ukazujíc poledne i půlnoc s rovnými i nerovnými hodinami, při tom jest také sféra, kteráž ukazuje každodenně na kterém znamením zlým nebo dobrým jest jako i kdy Měsíc přibejvá nebo ubejvá každé čtyři neděle, jako na nebi – tolikéž, kdy Měsíc nový neb na plně jest, nadto napsány jsou všickni svátkové přes celý rok na předním kole …“
Stavitelé rozčlenili fasádu orloje na čtyři části (čtyři živly) mající astrologický význam a symboliku. Horní astronomický disk znázorňuje pohyb nebeských těles kolem Země a teprve jejich vzájemná poloha pak umožňuje odečítání času. Dolní kotouč slouží jako kalendárium. Svatí apoštolové se objevují v nejvyšší sféře. S jejich pohybem je oživena i čtveřice dřevěných sošek po stranách astronomického ciferníku: vpravo Smrtka, která tahá za zvonek, a Turek (alegorie Rozkoše), vlevo Lakomec a Marnivec. Na úrovni kalendária jsou sochy Hvězdáře a Kronikáře (vpravo) a vlevo Filozof a Archanděl Michael, jehož ukazovátko kdysi označovalo na desce církevní svátky a datum. Výčet figur završuje kamenný anděl mezi okénky apoštolů a nad nimi od roku 1882 kokrhající kohout.
Stroj orloje je složený ze čtyř částí. Hlavní astroláb řídí orloj pomocí tří souosých kol s různým počtem zubů, v určité době spouští tři další mechanismy – stroj zvonící se strojem apoštolů, stroj bicí pro odbíjení časových úseků a stroj pro kalendářní desku. Základní struktura stroje se od středověku nezměnila, některé součástky jsou dokonce původní. Doplňuje je ještě mechanismus čtyřiadvacetníku, který je z roku 1957.
- Jakub a Petr
- Ondřej a Matěj
- Juda Tadeáš a Filip
- Tomáš a Pavel
- Jan Evangelista a Šimon
- Barnabáš a Bartoloměj