Praha - Minulý týden v pátek zemřel bývalý předseda Sdružení osvobozených politických vězňů a bývalý osvětimský vězeň Oldřich Stránský. Bylo mu 93 let. Stránský přišel za války o většinu příbuzných, které nacisté připravili o život kvůli židovskému původu. On sám prošel pěti koncentračními tábory. Navzdory tomu usiloval po listopadu 1989 o smíření Čechů a Němců, za což dostal od německé vlády vysoké státní vyznamenání. Jako předseda svazu osvobozených politických vězňů se zasloužil i o odškodnění obětí nacistické zvůle.
Zemřel Oldřich Stránský: Prošel Osvětimí, přesto usiloval o smíření s Němci
- „Je to generace pamětníků, která nás opouští. Oldřich Stránský byl u začátku vyjednávání s německou stranou a přestože si zažil peklo, nikdy nezahořkl a nesvaloval kolektivní vinu na Německo,“ vzpomíná na Stránského tajemník Federace židovských obcí v ČR Tomáš Kraus, který podotkl, že po roce 1889 byl Stránský jedním z prvních, kdo se zasadil o to, aby se o nacistických zločinech otevřeně hovořilo.
Oldřich Stránský se narodil v Mostě do jazykově smíšené židovské rodiny. V dětství ovládal mnohem lépe němčinu, ale rodiče ho z důvodu své náklonnosti k T. G. Masarykovi a prvorepublikovým ideálům poslali do české školy. V půli dvacátých let se Stránští přestěhovali do Českého Brodu, kde tatínek převzal rodinný obchod. Oldřich tu chodil do skautského oddílu, což dle jeho vlastních slov zásadně ovlivnilo jeho celý život.
Nacistická okupace znamenala pro rodinu Stránských katastrofu, jejich obchod byl arizován a Oldřich Stránský musel v devatenácti letech opustit strojní průmyslovku a začít pracovat jako pomocný dělník. Dne 22. června 1941 byl deportován do prvního židovského koncentračního tábora v protektorátu v Lípě u Havlíčkova Brodu. Své rodiče a bratra už nikdy neviděl, byli po atentátu na R. Heydricha odvezeni do terezínského ghetta a záhy deportováni dále na východ, kde zahynuli v polském vyhlazovacím táboře v Majdanku.
V září 1943 musel Oldřich Stránský do Terezína, ještě v prosinci téhož roku byl zařazen do transportu do Osvětimi. Byl přidělen do tzv. rodinného tábora a po příjezdu mu prý zachránily život náhody: v podšívce přiděleného kabátu našel 120 dolarů, za které si pak kupoval jídlo. O něco později získal práci nosiče mrtvých. Oldřichu Stránskému se podařilo projít selekcí, na niž dohlížel Josef Mengele, takže 30. června 1944 Osvětim opustil. O necelé dva týdny později dorazil v transportu do pracovního tábora Schwarzheide v Sasku. Osvobození se Oldřich Stránský dočkal 22. dubna v koncentračním táboře v Sachsenhausen.
Kraus k úmrtí Oldřicha Stránského: Nikdy nezahořkl a nesvaloval kolektivní vinu na Německo (zdroj: ČT24)
Po válce se Oldřich Stránský jako voják v roce 1946 zúčastnil vysidlování jedné z německých vesnic. Ačkoli při akci nedošlo k žádným násilnostem, sledování lidí opouštějících domovy pro něj bylo natolik silným zážitkem, že od té chvíle „nedokázal s odsunem zcela souhlasit“. Po roce 1948 pracoval jako konstruktér a projektant, do KSČ nikdy nevstoupil.
Po pádu komunistického režimu byl funkcionářem Českého svazu bojovníků za svobodu a od roku 1998 působil jako jeho předseda a výrazně se angažoval při vyjednávání odškodnění českých obětí nacismu.