Aš - Vlak svobody - vlak Československých státních drah č. 3717 z Chebu do Aše, který 11. září 1951 na místo zastavení rychle projel Aší do německého města Selb. Jedná se o jeden z nejslavnějších masových útěků na Západ. Zajímavostí je, že většina ze 110 cestujících se za hranice dostala naprosto nečekaně, dokonce 77 z nich se poté vrátilo do Československa (jednalo se o žáky gymnázia v Chebu a pacienty z Františkových Lázní). Úspěšná akce několika odpůrců režimu vyvolala celosvětový ohlas a vedla komunistické úřady k zahájení budování neprostupné železné opony. V této souvislosti nechal tehdejší režim dokonce vytrhat koleje na mnoha nevyužívaných hraničních přechodech, aby se zabránilo podobnému incidentu.
Vlakem do svobody – v roce 1951 prosvištěl Aší a zastavil až v Selbu
A jak se to všechno přihodilo?
Rychlík z Prahy do Chebu vyjel z Prahy 11. září 1951 v 9:55. V Chebu část vlaku odpojili, tři vozy pak pokračovaly jako osobní vlak 3717 do Aše. Poté, co souprava dojela do zastávky Hazlov (těsně před cílovou stanicí v Aši), dostal strojvůdce lokomotivy od lékaře Švece znamení, že výhybka na ašském nádraží je postavena směrem do Německa. Toto se dělo jen někdy, při průjezdu vlaku s uhlím. V té chvíli uzavřel strojvůdce Konvalinka hlavní potrubí (k napájení a ovládání brzd vlaku) a zkontroloval, zda jsou brzdy na všech vozech povolené. To znamenalo, že vlak v té chvíli mohl zastavit jen strojvůdce. Před třetí hodinou vlak vyjel směrem do Aše, krátce před ní začal zpomalovat, vzápětí však vlak zrychlil natolik, že doslova prolétl stanicí v Aši.
Ve vozech nastala panika a několik příslušníků StB a Veřejné bezpečnosti se snažilo dostat k ručním brzdám, které však hlídali ozbrojení odpůrci režimu rozmístěni ve všech vozech. Po chvíli vlak zastavil přibližně kilometr za hranicí na německém území - v 15.04 u strážního domku číslo 30 v západním Německu. Předtím však projel zhruba sedmdesátikilometrovou rychlostí přes stanici Aš, stále zvětšoval rychlost, aby zdolal i poslední dvoukilometrový úsek na území ČSR a bez problémů prorazil hraniční závoru.
Z víc než stovky lidí se zpátky vrátilo 77
„Vlak svobody byl událostí, která tehdy na podzim roku 1951 mediálně oběhla svět.“
Ve vlaku bylo v tu chvíli 110 cestujících, kromě organizované skupiny, příslušníků StB a nezainteresovaných želeničářů to byli náhodní cestující, již emigraci vůbec neměli v plánu. Někteří muži zákona okamžitě vyskákali z vlaku a začali utíkat po kolejích směrem zpátky. Strůjci akce ovšem věděli, že jsou od hranic příliš blízko a chtěli popojet dále do vnitrozemí. To však strojvedoucí odmítl s tím, že nechce více riskovat, protože nezná místní poměry na trati. Chvíli poté, co překvapení cestující - po sdělení, že jsou za hranicemi - začali vystupovat z vlaku, přijel k vlaku džíp s německými celníky a americkými vojáky, kteří nakonec svolili k pomalé jízdě vlaku do stanice v Selbu, kde cesta Vlaku svobody skončila. Cestující z vlaku byli několik dnů zadržováni, do Československa se nakonec vrátilo 77 cestujících. Souprava se do vlasti vrátila až 11. října.
Československý režim si kvůli akci posvítil na rodinné příslušníky akce, kteří v nemalé míře spolupracovali jako západní agenti. Zatímco jedni se dostali na fotografie zahraničních časopisů, jejich příbuzní v Československu skončili potichu před soudem a později ve vězení. Mělo se jednat o exemplární případ, rozsudek smrti ovšem vynesen nebyl. Dopadem akce bylo zastavení provozu na většině hraničních tratí s NSR, zpřísnění ostrahy západní hranice a posléze výstavba železné opony.
Až do druhé poloviny osmdesátých let, kdy na Rudém náměstí v Moskvě přistane mladý Němec Mathias Rust, šlo o nejslavnější přechod hranic mezi oběma světy.