Bývalí disidenti si užívají svou oázu svobody

• ČT24

15. 11. 201415. 11. 2014, 15:01|Zdroj: ČT24

obrázek

Zdroj: ČT24

Praha - V roce 1989 to byli skoro ještě děti, ale už v sobě nalezli sílu bojovat proti komunistickému režimu. Jak prožívali disidenti Petr Placák, David Kabzan a Jáchym Topol poslední měsíce bývalého režimu? Jak s nimi zacházeli tehdejší příslušníci StB? Co dělají teď a jak hodnotí, co se podařilo za 25 let? Je skoro symbolické, že Petr Placák a David Kabzan teprve nedávno vyhráli svůj soudní spor s StB.

Placák: Na stará kolena si pořídil oázu svobody

Petr Placák (1964), zakladatel monarchisticko-anarchistického hnutí České děti, měl s komunistickou bezpečností problémy prakticky od dětství. A jak na to dnes vzpomíná? „Od malička jsme dělali všechno úplně naopak, než komunisti hlásali. Vyhlásili jsme obnovu českého království. A aby to nebylo jen v literární rovině, začali jsme organizovat protirežimní demonstrace v Praze. První taková větší byla 21. srpna 1988.“ 

Několik let byl členem skupiny Plastic People Of the Universe, publikoval v samizdatech. Husarským kouskem Českých dětí byl pokus infiltrovat sebe a svoje transparenty do oficiální prvomájové manifestace v roce 1989. Vycházeli tehdy z toho, že policie mlátila na místech, kde byli odpůrci režimu, všechny bez ohledu na to, zda šlo o demonstranty. Stačilo jen jít zrovna kolem: „Mysleli jsme, že když budou chtít zmlátit ten 200tisícový dav, mohla by z toho být pořádná mela, která by mohla tím režimem otřást,“ říká dnes Petr Placák. Akce ale tehdy nedopadla dobře, ve dvousettisícovém davu byli převážně členové brigád socialistické práce ze všech koutů republiky. Ti nejen že se nepřidali, ale policii pomáhali České děti pozatýkat.

Už předtím ale Petr Placák pocítil praktiky pražských estébáků na vlastní kůži. „Odvezli mě někam za Prahu do lesa, kde mě zmlátili, a já jsem tenkrát podal na ně trestní oznámení,“ popsal události Petr Placák. Teprve před několika měsíci disident u soudu estébáky porazil a ti dostali nepodmíněné tresty.

Už několik let vydává Placák časopis Babylon, distribuovaný po vysokých školách. Rok už také pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Provozuje rovněž hospodu U Budyho na Libeňském ostrově. Mluví o ní jako o oáze svobody. „Už jako malí kluci jsme chtěli mít nějakou prkennou boudu, nějakou klubovnu jako Rychlé šípy nebo spíš Bratrstvo kočičí pracky, které nám vždycky bylo trochu sympatičtější. Takže teď na stará kolena jsme si to splnili, protože to je opravdu úžasná klubovna,“ vysvětlil Petr Placák.

Příběh tří disidentů: Jak proživali poslední měsíce komunismu? (zdroj: ČT24)

Kabzan: Žádné velké ideje, prostě se jen zvednout

David Kabzan (1969), mladík ze severomoravské periferie. Měl to o to těžší, protože pro svoje postoje a osobní statečnost neměl v místě bydliště nejmenší pochopení. Brzy se ale přidal k Českým dětem a od svých šestnácti let objížděl pražské protirežimní demonstrace. Po jedné z nich se i on rozhodl násilí estébáků řešit. „Šlo o Palachův týden, kdy mě vyslýchali jednou celý den takovým brutálním způsobem. Ten estébák, který mě mlátil, mě vyslýchal už od mých 16 let, ale nikdy to nebylo tak brutální. Nakonec po tomto výslechu jsem na něj podal trestní oznámení,“ popsal dnes David Kabzan.

A je to jen pár dnů, kdy i David Kabzan svůj šestadvacet let trvající boj s komunistickou StB vyhrál. Jeho tyrani dostali vysoké podmínečné tresty. Asociální živel, jak Davida Kabzana i nedávno označil jeden z nich, pracuje už několik let v ekologickém centru Toulcův dvůr. Stará se tu o zvířata a taky lidi. Například při pravidelných hippoterapiích.

České děti chtěly 17. listopadu 1989 uspořádat svou vlastní demonstraci, nakonec se rozhodly vše konzultovat s přípravným výborem SSM. Den před akcí České děti zjistily, kde se svazáci scházejí. „Přišli jsme tam a přečetli jsme jim naši trasu a náš plán demonstrace a oni s námi vůbec nechtěli komunikovat. Po revoluci stejně nakonec byli těmi hvězdami, ti SSMáci, kteří byli úplně proti nám a kteří s tím nechtěli mít nic společného, s nějakými disidenty,“ vzpomíná dnes Kabzan.

Přes všechny chyby a omyly pro Davida Kabzana mají dvacet pět let staré události dosud velký smysl. „Každý si říká, proč jsme to tehdy dělali, proč jsem v 17 letech šel bojovat za něco, co člověk ani nevěděl, že může přijít. To nebyly žádné velké ideje – prostě se zvednout, nebýt sehnutý a žít normálně. A to se nám rozhodně povedlo. Teď nás nikdo nepronásleduje a můžeme si dělat, co chceme,“ uzavřel David Kabzan.

Topol: Nedodělali jsme poslední číslo Revolver Revue a šli na Albertov

Jáchym Topol (1962), básník a prozaik. Spolupracoval s disidenty, účastnil se mimo jiné československo-polských příhraničních setkání. V osmdesátých letech vydával také s přáteli samizdatový časopis Revolver Revue.

Dnes vzpomíná, jak byli v roce 1989 velice hrdí na svou podzemní základnu, kam měli načerno svezeny různé rozmnožovací přístroje – byť ty nejjednodušší, které byly tehdy k dispozici. „Kompletovali jsme zrovna poslední číslo tohoto časopisu. Poslouchali jsme zprávy o houfujících se studentech. Vůbec jsem nevěřil, že by to k něčemu spělo. Nicméně ty zprávy a pak taky nějaké tamtamy od přátel byly tak naléhavé, že jsme nakonec nedokončené číslo Revolver Revue v našem podzemním bytě nechali a jeli jsme se tam mrknout.“

Svou roli v disentu Jáchym Topol nijak nepřeceňuje, přesto ho dodnes povznáší, že se nebál revoltovat. „Pro moje sebevědomí nebo vůbec pro moji existenci bylo strašně důležité, že jsem si byl jist, že jsem jednou z těch maličkatých entit, drobných, které se aspoň trochu snaží toho molocha podrývat.“

Jáchym Topol je mnoho let uznávaným básníkem a prozaikem. K psaní a vydávání knih přidal nedávno další aktivitu. Dnes pracuje v Knihovně Václava Havla. 

„Vytvářím program, který myslím, že je velice aktuální, a jsem přesvědčen, že je i důležitý. My tady máme spoustu práce s našimi přáteli z Běloruska, z Ukrajiny. Kamarádi Vietnamci, které znám 25 let, tady měli nedávno pořad. Pořád se zaměřujeme na země, kde totalita je nějak více vidět,“ popisuje Jáchym Topol.

Výročí 17. listopadu neopomene ani Česká televize, která po celý den připravila speciální vysílání. Období, které znamenalo přechod od komunistické diktatury k demokracii, mapuje i Speciál ČT24. Kromě článků, které připomínají přelomové události, zde najdete i program ČT k výročí sametové revoluce, ale zejména zpravodajská videa z té doby.