Festival o lidských právech Jeden svět letos slaví deset let. Jako dárek si nadělil cesty po světě. Lidé už si zvykli, že festival po pražské části vyráží do regionů, do větších i malých měst, letos ale vyjel i do světových metropolí. Minulý týden festival představil jeho ředitel Igor Blaževič v Národním domě v New Yorku. Přehlídku otevřel krátký film o Barmě a celovečerní dokument Damas de Blanco (Dámy v bílém) o stejnojmenné skupině kubánských žen, které bojují za propuštění svých manželů - politických vězňů.
Jeden svět jezdí po světě
Nevím, jestli to byl záměr zvolit pro Američany kubánskou tématiku, každopádně tento film vyvolal u Newyorčanů velkou diskuzi. Kolik těch žen v Havaně takto protestuje? Je to na Kubě opravdu tak, jak to vypadalo ve filmu? Špatná ekonomická situace, nedostatek potravin, nedostupné zboží? Opravdu je sleduje tajná policie před vlastním domem a opravdu nemají přístup k telefonům a nemůžou poslouchat rádio?
Otázek o Kubě padalo spousta, Kuba je ve Státech pořád ožehavé téma a diváci, kteří na film přišli, o ní chtěli vědět ještě víc. Stejně jako o další zemi, která se potýká s porušováním lidských práv. Další den se promítal film o Číně, o zemi, která chystá olympijské hry a celý svět je proto v pohotovosti. Politici přemýšlejí, jestli je politicky korektní na tento největší sportovní svátek vyjet, jestli podporovat tento režim, investovat do země v podobě sportovní turistiky peníze… Přitom Amerika a nejen ona je přímo zaplavena čínskými produkty, lidé si zvykli využívat levného zboží, které vzniká na čínském trhu.
V jednodolarovém obchodě v národnostně pestrém Brooklynu na mě promluvila asi čtyřicetiletá Afro-Američanka: „Podívej, tenhle polštář, ten se mi líbí. Tady ho dostaneš za babku a přitom úplně stejné prodávají v Macy´s, nejdražším obchoďáku v New Yorku. Všechno je to z Číny. Oni jsou neuvěřitelní, i z odpadků umí vyrobit další věci a všichni je kupují. Ještě se budeme divit, s čím jednou přijdou.“ To ano, přitakávám.
Filmy o lidských právech se mimo jiné promítaly v Národním domě na Manhattanu. V tom domě, který čeští krajané postavili na konci 19. století, a který donedávna chátral. Před sedmi lety dům v hodnotě více než 450 milionů korun koupila Česká republika za symbolický dolar. Česko si dalo za úkol budovu opravit. Od začátku se ale nedařilo a otevření zrekonstruovaného domu se už poněkolikáté odložilo. Další předpokládaný termín otevření je letošní říjen. Uvidíme. Až bude vše hotové, měl by být Národní dům místem pro české neziskové organizace, pro kulturu a spolky, a taky pro český konzulát. Zatím funguje jedno patro. Kromě sálu, kde se promítalo, je zde i knihovna a nemá jen české tituly.
Chodbu českého národního domu symbolicky zdobí česká vlajka, kterou policisté našli v troskách Dvojčat po 11. září…