Retro-invaze na Husákovy děti

Dnes se tomu říká konzumní socialismus. Mít svou chatu v zahrádkářské kolonii, mít svůj vůz na plnícím se parkovišti, mít své umakartové 3+1 v novostavbě a v neposlední řadě mít svou rodinu - zamčenou jak za dveřmi panelového bytu, tak dovolenkové dači. Zkrátka mít svůj klid. A tak nastartovala KSČ svou pro-populační politiku. Novorozenci z následného babyboomu se do dějin zapsali jako generace Husákových dětí.

Po srpnových událostech národ rezignoval na politickou aktivitu a uzavřel se. Strana a vláda jim nabídla koncept, kterému se dnes říká gulášový socialismus. Mimo jiné se prodloužila mateřská dovolená, zvýšily se přídavky na děti a stát nabízel výhodné novomanželské půjčky. Rok 1974 se tak stal rekordní co do počtu narozených dětí. Bylo jich přesně 194 215 a vyvrcholila tím socialistická populační exploze.

Bez osušky z hvězd a pruhů

Gustávu Husákovi se během necelého desetiletí narodilo několik silných ročníků, jimž bylo souzeno vyrůstat v jeho domnělé šedé éře zapomnění. Je však jisté, že to tak většinou nepociťovali. Naopak, lidé narození v sedmdesátých letech na své dětství a věci s ním spojené vzpomínají s pochopitelnou nostalgií - bez ohledu na to, v jaké době že je to rodiče vlastně počali.

Dnes jsou tzv. Husákovy děti na vrcholu svých profesních sil a tvoří silnou kupní sílu a artefakty spojené s jejich vyrůstáním se v tu chvíli stávají výnosným marketingovým artiklem. Na hlas socialistického „retra“ se ostatně ozvalo již mnoho obchodníků. Seznamte se s retro-invazí.

Když se na počátku 90. let otevřely železné hráze, začal až hysterický hon za západními výrobky, či aspoň za tím, co tyto výrobky připomínalo. Vznikající vietnamské tržnice nabízely zaručeně pravé západní značky i velké plážové osušky v podobě amerických vlajek. Vlna západní euforie ale na počátku tisíciletí opadla a Češi se nasytili, což dokládají i zanikající stánkařské kolonie včetně klesající poptávky po ručnících v amerických barvách.

"Když ji miluješ, není co řešit"

Nyní, dvacet let od sametového rozžehnání se s lepšími zítřky, přichází opačný trend. Stále více lidí se vrací k zaběhlým značkám a stále více značek staví na citovém poutu kupujících ke starému a osvědčenému výrobku. Hlavním cílem marketingu jsou právě ekonomicky sílící Husákovy děti.

Jako vzorový a nejmarkatněnší příklad retro-invaze musíme uvést Kofolu, která svým obratem v Čechách dostihla populární americkou Coca-colu a na Slovensku je ještě prodávanější. Populární limonáda rozličnými způsoby nenásilně utvrzuje svou image „léty ověřené značky“. V jejích reklamách se objevují letní plovárny, ženy v puntíkatých šatech, nebo česko-slovenský pár. Na svém webu nabízí trička s obrázkem mončičáka.

Na tomtéž více či méně staví paštiky Hamé, sportovní značka Botas, která ve spolupráci s Baťou uvedla na trh retrodesign svých bot ze 60. a 70. let, nebo dětská zmrzlina Míša. Ta má slovo retro přímo v názvu internetových stránek. Jeden z bulvárních deníků loni touto dobou nabízel jako přílohu barevnou tašku, normalizační síťovku, mluví se o obnovení výroby žvýkaček Pedro… A tak bychom mohli pokračovat.

Věčný návrat Ženy za pultem

Retro-invaze se přitom netýká výrobků, které mají tradici až prvorepublikovou (Baťa) či ještě starší (Astrid). Zájem o ně je totiž kontinuální. Jev, který se na českém trhu začíná stále častěji objevovat, je zájem právě o normalizační zboží, tedy takové, které bývalo častokrát označováno za nezdravé či nekvalitní, a které lidé po roce 1989 tak rádi opouštěli.

Domněnky, že normalizační výrobky jsou směřovány na produktivní generaci 70. let, tedy dnešní padesátníky a šedesátníky, nejsou opodstatněné, neboť hlavní kupní síla dnes nejsou oni, ale jejich děti.

Zmiňované firmy si navíc svou retro-invazí v době zvyšující se porodnosti (kruh se uzavírá) zajišťují aspoň potenciální možnost, že se celý cyklus bude opakovat. Že potomci dnešní generace budou znát a vyžadovat stejné výrobky jako jejich rodiče. Je proto jen otázkou času, kdy ke kampaním založeným na nostalgii přistoupí další společnosti. Čekám, kdy se vrátí hvězdná hodina indulony.

Vznikající spirála věčného návratu produktů z éry Ženy za pultem je tak v době, kdy si připomínáme dvacet let od pádu komunismu, a kdy má každý občan České republiky otevřený přístup ke všem formám západního způsobu života, to nejpodivuhodnější dědictví gulášového socialismu.

  • Nanuk Míša zdroj: retro-misa.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/751/75078.jpg
  • Žvýkačka Pedro zdroj: www.praha.eu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/751/75077.jpg
  • Síťovka zdroj: www.copywriterka.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/751/75080.jpg
  • Gustáv Husák autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/339/33852.jpg
  • Kofola autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/92/9192.jpg
  • Mléčné výrobky Tatra zdroj: www.tatramleko.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/751/75079.jpg