Čeští fotbalisté utržili v barážových soubojích s Černou Horou vítězství 2:0 a 1:0, a přestože jejich výkony nebyly v celé kvalifikaci zdaleka nejpřesvědčivější, zahrají si příští rok mistrovství Evropy. Jestli zaslouženě, ukáže až prosincový los (je dost možné, že nároďák opět poměří síly se Španěly) a následné boje v Polsku a na Ukrajině.
Tak jsme na Euru, a co?
Sotva ve středu ráno dosedlo letadlo s fotbalisty na Ruzyni, přenesli jsme se v čase o třináct let nazpět. Že by nějaké výročí Nagana? Kdepak, hráči jen oslavovali vydřený a velkým štěstím okořeněný postup na Euro (poděkování Petru Čechovi je na místě). V pořádku. Ale, ptám se, proč s roztrhanými kalhotami, hulákáním a třešničkou na dortu v podobě Milana Baroše, který měl na sobě tanga?!
Ještě předtím v Podgorici chlapci pokřikovali: „Radek Drulák nemá č***k!“ To měla být reakce na kritiku bývalého reprezentanta, který se po zápase ve Skotsku pustil do českého nároďáku tak vehementně, až manažer Vladimír Šmicer opáčil, že Drulákova slova jsou na kriminál. Připadám si jako v Horní Dolní.
Tohle přece nebyl přílet z turnaje dekády, to byl jen návrat z utkání, kde jsme měli několikrát namále, zvlášť ve druhém poločasu, a nebýt gólu Petra Jiráčka v 81. minutě, možná to ještě vypadalo úplně jinak. Že jsme na Euru? Fajn, to ale přece není žádné národní hrdinství. Na co si čeští fotbalisté hrají? Svět jim u kolenou neleží, naopak. Čeká je tvrdá dřina, aby příští rok ukázali, že nejsou jen satelitem Burkiny Faso.
Zatím se jen předvedli jako venkovani, kteří razí pravidlo „na hrubý pytel hrubá záplata“. Velký hráč by se nad kritiku současného „kamioňáka“ povznesl a zkusil zjistit, kde se v průběhu těch několika zápasů stala chyba. Milan Baroš nebo Tomáš Rosický tohle zatím moc neumí, natož trenér Michal Bílek. Museli prý pracovat v nenávistné atmosféře, Baroš po pískotu v duelu se Španělskem nakonec zasáhl do baráže pouze jako střídající (a to ještě na lavičce v Černé Hoře dostal žlutou kartu).
„Kdo neskáče, není Čech,“ skandovali fotbalisti na černohorském letišti pokřik, jenž údajně vymyslel béčkový diskžokej Petr Salava. V životopisu má sice napsáno, že je autorem i následného skákání, ale to už musíme brát trochu s rezervou. Ono skákání vám zvlášť v tomhle mrazu vlije krev do žil a navíc vyjádříte soudržnost. Kdyby vydržela až do příštího roku bez „nenávistné atmosféry“, bylo by to přinejmenším fajn.