Jako společnost jsme se s minulým vývojem nevypořádali

Praha – Na pozadí vzpomínek na události 17. listopadu zní protestsong Jaroslava Hutky o předlistopadové spolupráci písničkáře Jarka Nohavici s komunistickou tajnou policií. Písničkáři patřili mezi ty odvážné, jejichž protesty proti režimu byly mnohdy slyšet nejen z klubových scén. Po revoluci se začalo ukazovat, že i mezi nimi byli tací, kteří podlehli vydírání StB a donášeli na své kamarády.

Hudbou válčili s komunisty, někteří nevydrželi tlak státní bezpečnosti a skončili v emigraci. Ostatní se snažili bojovat proti totalitě doma, což znamenalo občasný zákaz vystupování, obtížné vydávání desek s texty, které podléhaly cenzuře. Odměnou jim byly plné sály věrných posluchačů, kteří za nimi jezdívali i do nejzapadlejších koutů republiky. Jenomže tlak tehdejší státní bezpečnosti někteří písničkáři nevydrželi. Kromě undergroundového písničkáře Jima Čerta podlehl i věhlasný Ostravák Jarek Nohavica.

Osmnáct let po sametové revoluci se většina písničkářů v opojném obdivu publika již netopí. Hlavní nepřítel, proti němuž většina jejich písniček bojovala, je poražen. A nebýt písně Udavač z Těšína Jaroslava Hutky, už by se o nich dnes moc nevědělo.

Protestsong na adresu Jaromíra Nohavici připomněl palčivý okamžik v životě tohoto písničkářského idolu. Ten podlehl vydírání StB a spolupracoval s ní od roku 1986. A Hutkova píseň teď rozbouřila písničkářské stojaté vody. „On by se tím nikdo už nezabýval, po těch letech, kdyby kolem toho Jarek nevytvářel takovou mlhu. To je to, myslím si, co mu Jarda nejvíc zazlívá a je to takový rys, který bychom mohli nazvat zbabělostí,“ vysvětluje možné Hutkovy záměry písničkář a spisovatel Jiří Dědeček. Hutka k tomu dodává, že člověk se do podobných situací může v nenormálním režimu zamotat. Ale pak když se situace změní, je potřeba vysvětlit, co se stalo.

Sám Nohavica k tomu v roce 1993 poprvé veřejně řekl jen: „Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní pouze v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel.“ Dokumenty ale před rokem a půl ukázaly více. A Nohavica pak mimo jiné uvedl: "Asi přišel čas, kdy se s tím budu muset vyrovnat, jestli to tedy vůbec jde.

Jaroslav Hutka v písni připomíná vídeňský koncert z léta 1989, kdy na pozvání krajanů jel vystupovat s folkovým zpěvákem Josefem Streichlem. Nohavica se tam setkal s dnes zesnulým Karlem Krylem. Po svém návratu informoval StB o postojích a Krylových názorech.

Jaromír Nohavica se rozhodl na píseň Jaroslava Hutky reagovat a na své internetové stránce připouští své styky s komunistickou Státní bezpečností, vylučuje však, že by udával lidi. Tvrdí, že StB si svévolně jeho výpověď přikreslila. „Když jsem těmi šesti žlutými stránkami z archivu StB poprvé nevěřícně listoval, pochopil jsem, jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti, močál lemovaný směrníky a rozcestníky StB a jejich metodami,“ komentuje dnes na webu zápisy, které i uveřejňuje.

Nohavica je veden v evidenci StB pod krycím jménem Mirek. Kompletní svazek je však ztracen, dochovalo se jen několik záznamů, a proto dnes pravděpodobně nelze přesně Nohavicovy kontakty s StB zmapovat. Hutka, který v roce 1978 z tehdejšího Československa odešel, Nohavicovi vytýká především to, že se stavěl do role téměř protirežimního umělce, a přitom s režimem spolupracoval.

Z hudebníků byl ze spolupráce s StB nařčen i Ondřej Hejma ze skupiny Žlutý pes. Na povrch vyšly kontakty s StB i u Františka Horáčka známého pod pseudonymem Jim Čert, na rozdíl od Nohavici se ke všemu přiznal a svým přátelům, kterých se jeho spolupráce s režimem týkala, se omluvil. Ten spolupráci podepsal v Hradci Králové pod krycím jménem „Akord“. Od října 1981 byl v Praze veden jako „Homér“. Čert předával StB informace týkající se takzvané volně žijící mládeže. Za první rok spolupráce předal hudebník 126 zpráv a několikrát byl i finančně odměněn. Kvůli údajné spolupráci s StB letos oproti plánu nevystoupil na letním festivalu v Trutnově Václav Neckář.

Jaromír Nohavice
Zdroj: ČT24
Autor: ČT24