Obstrukce a skandály nejsou při volbě českého prezidenta nic výjimečného

Praha - Výběr hlavy státu provázejí neshody politických stran. Politické spektrum se rozdělilo na dva tábory, jeden z nich podporuje dosavadního prezidenta Václava Klause a druhý stojí za ekonomem Janem Švejnarem. Obě skupiny se vzájemně obviňují z nátlaku na jednotlivé zákonodárce, aby se přiklonili k tomu či onomu kandidátovi. Do hry o křeslo nejvyššího ústavního činitele nespokojení komunisté, kteří mají výhrady k oběma kandidátům, přivedli třetího kandidáta, a to europoslankyni Janu Bobošíkovou.

Nicméně obstrukce, skandály a blokování není ani v českém parlamentu nic výjimečného. Již první volbu českého prezidenta v roce 1993 provázela řada kontroverzních projevů, zejména vystoupení poslanců za SPR-RSČ, kteří zablokovali rozpravu. Spory se vedly například o to, zda smějí zůstat fotografové nebo podobně jako o způsob hlasování. Nakonec drtivá většina poslanců rozhodla o tajné volbě, proti hlasovali někteří poslanci KDU-ČSL, KDS a ODS. 
    
Prezidentské klání v roce 1998 provázela mediálně hojně prezentovaná skutečnost, že jeden z kandidátů, šéf republikánů a poslanec Miroslav Sládek, byl v té době ve vyšetřovací vazbě a nemohl volit. Sládek byl zatčen dva týdny před volbou, a to pro vyhýbání se trestnímu stíhání. Sládek byl obviněn z trestného činu podněcování k rasové a národnostní nenávisti za jeho ostře protiněmecký projev. Média také dodnes připomínají událost, kdy manželka znovuzvoleného prezidenta Dagmar Havlová hvízdáním na prsty reagovala na projev republikána Jana Vika po vyhlášení výsledků voleb. I tehdy volbu provázely rozpory týkající se jejich procedury. Obě parlamentní komory nakonec podpořily návrh šéfa sněmovny Miloše Zemana (ČSSD), aby se volba konala tajně.
    
Poslední prezidentské volby byly dosud nejdelší - Václav Klaus byl zvolen až v třetím kole třetí volby. Volby provázely dohady kolem kandidáta ČSSD a především následná vnitrostranická krize po neúspěšné kandidatuře expředsedy ČSSD Miloše Zemana. V době volby mimo jiné vypukla i aféra kolem údajného odposlechu telefonu poslance ODS Vlastimila Tlustého. Tlustý v únoru 2003 oznámil ve sněmovně, že byl odposloucháván, neboť měl v hlasové schránce nahrávku jednání, jež vedl ve své poslanecké kanceláři. Podobný případ oznámili později i poslanci za ODS Jan Klas a Zdeňka Horníková a lidovec Jan Kasal. Policie vyšetřování odložila s tím, že nebyl spáchán trestný čin.
    
Letošní volbu zahájilo několik dní před osudným pátkem zveřejnění videonahrávky zachycující setkání kancléře prezidenta Jiřího Weigla a Miroslava Šloufa (ČSSD) v hotelu Savoy.
 
Samotnou první volbu poznamenaly vleklé spory o způsob hlasování, hodiny zákulisních jednání, nervozita a taktizování. Před druhou volbou senátorkám Lianě Janáčkové a Janě Juřenčákové, které hlasovaly pro Klause, kdosi poslal kulky ze střelné zbraně. Stejnou zásilku dostali i poslanec ČSSD Evžen Snítilý, který se zdržel hlasování, a bývalí sociální demokraté Miloš Melčák a Michala Pohanka, kteří volili Klause. Nakonec senátor Josef Novotný (SNK-ED) prohlásil, že mu nejmenovaný zákonodárce nabídl dvoumilionový úplatek za hlas pro Václava Klause.

Nejen v Česku se v parlamentu velmi živě diskutuje. Snad nejbouřlivější tradici má tchajwanský sbor, kde urážky a ostré osobní útoky patří ke každodenní politické rozpravě. Ne zrovna decentní průběh mívají i zasedání parlamentů zemí bývalého komunistického bloku. Mistrem fyzických potyček je ruský populista Vladimir Žirinovskij. K fyzickému násilí se uchylují i zastupitelé v Latinské americe. V Evropské unii v parlamentních potyčkách vede Itálie.

Ilustrační foto
Ilustrační foto